Nedávno jsme se s kamarádkou Terkou bavily, jaké termíny v životě se psy se pojí s různými domněnkami a předsudky. Terčini psy, na rozdíl od mých, chodí na přivolání a zůstávají na místě, kde je položí, nemluvě o tom, že při odchodu na procházku jsou v klidu a neřvou jako ti moji. Znamená to, že jsou vychovanější nebo lépe vycvičení?


https://youtu.be/cF6Px9ql7hs

V poslední době jsem si dala za úkol nevymlouvat se. Jak mě napadne nějaká výmluva, hned musím ten rozjetý vlak myšlenek zarazit. Za poslední půl rok mi v tom pomohlo hned několik věcí. Jednak jsem si významně omezila práci, čímž mi odpadla moje nejoblíbenější výmluva, totiž že nemám na nic čas. Vrátila jsem se ke sportu a cvičení a učila se poslouchat trenéry. To je taky výzva, nerušit práci trenéra tím, že bych pořád něco chtěla komentovat a dohadovat se. Nepodaří se mi to vždycky, ale makám na tom. Výmluvy a stěžování si a vyrušování, to odvádí pozornost od přítomnosti a od toho, co je potřeba udělat. S výmluvami člověk hledá ospravedlnění, proč situace nejde vyřešit, se stížnostmi převádí odpovědnost na někoho jiného.


>> Když ze svého slovníku vynecháte slova jako "nemůžu" nebo "zítra", začnou se dít neuvěřitelné věci. <<

Kdo jede letos v létě podle plánu, co s dělal v zimě? Já se například touhle dobou měl a přesouvat z pobřeží Walesu do Cambridge. Ale mezinárodní konferenci fyzioterapetů zvířat zrušili a známá trenérska poučka nás učí, že když plán nefunguje, máme ho změnit. Plány naštěstí nezměnila Terka Ratajová z Dancing Dogs ani František Šusta a tak měli nejen Jihočeši možnost dojet na celodenní akci s Frantou, kde se kombinovala teorie s praktickými tréninky. Tak jsem se vrátila do mládí, kdy jsem za Frantou jezdila po celých Středních Čechách, a udělali jsme si se psy výlet.

nácvik míjení dvou psů

Znáte webináře? Je to online obdoba semináře/ přednášky, kdy se člověk dívá naživo na prezentaci a poslouchá k tomu výklad lektora. Franta má jako vždy osobitý styl i na téhle platformě, ve webinářích se můžete těšit na spoustu videí a dotazy na vás jako diváky, které vám v průběhu klade, abyste na ně odpovídali. Nejlepší kontrola, jestli dáváte pozor a chápete výklad tak, jak to lektor plánoval :-)

Takový evergreen, ale stojí za zopakování. Jen bych chtěla upozornit na fenomén touhy po dokonalosti v tréninku, která může být ve výsledku v tom tréninku na škodu. Kdysi to v Přivolávačích rozebírala Susan Garrett. Že je sama perfekcionista a do svých programů tak často přitahuje podobné typy trenérů (každý majitel zvířete je zároveň jeho trenér, ať už to ví nebo ne). Zaměření se na detail není to samé jako pitvání se v detailech. V tréninku se zvířetem (ale i ve vztahu s lidmi) může neustálé pochybování, porovnávaní, hodnocení a snaha o "dokonalé" provedení vést k tomu, že se vytratí ze spolupráce radost. Jednak pro časté opakování stále stejného dokola, což je nuda, druhak pro neustálou nejistotu a z toho pramenící pocit frustrace, jestli není možné provedení ještě vylepšit.

Umět i říci "takhle to je dobré dost" nesouvisí s rezignací "na víc nemám, musím se smířit s tím, co je." Spíše s přijetím, že by to mohlo být i lepší, ale taky by to mohlo být i horší, a pro moji situaci může být současný výsledek dostačující. Prostě někdy není nutné umět vše, zvládnout všechno. Stačí, že zvládneme, co potřebujeme. Nemusím mít sbíhanou kladinu naučenou jako Silvie, mít přesný heelwork jako Sandra nebo efektní freestyle cviky jako Elke. Mohu, jestli chci, jestli to je můj sen. Jestli do toho chci investovat čas, energii, peníze... Úspěch je málokdy zadarmo, za vším je práce. Někdo posouvá limity tím, že naučí sbíhanou zónu, která změní, jak vnímáme daný standard ve sportu. A někdo tak, že si udělá čas na sepsání myšlenek po jedné tréninkové lekci. Neznamená to, že toho dělám méně. Jen dělám jiné věci, protože mám jiné priority.

That's enough for me.

Jak by se žilo s člověkem, který nemá nikdy dost?


https://www.youtube.com/watch?v=uztIUUh5-WE