Jak reagujete na chyby? Baví vás, frustrují vás, snažíte se z nich poučit nebo je ignorujete? Ať už mluvíme o tréninku psů nebo životě, chybám se člověk nevyhne a je potřeba s nimi počítat a nějak s nimi naložit. Zpracovávám teď instruktážní videa do online výzvy Cesta ke spolehlivému přivolání, a Terka, která kurz organizuje, by si přála videa tak maximálně minutu dlouhá. Jenže to se tluče s mým nutkáním učit (spíš poučovat), a jak vidím příležitost upozornit na nějaké principy, tak mi to nedá. Takže dnes o reakci na chyby.
Podíváme se na příklad s Tvojí volbou. Cvičím ji tak, jak ji učí Susan Garrett (nebo alespoň tak, jak to já chápu), i když je trochu kontroverzní a docela snadno z ní může být frustrující cvičení. Ale nemělo by být. Jestliže Tvoje volbu neznáte, tak základní cvičení vypadá následovně - nabídnete psovi v ruce nebo misce pamlsky, a pokud si je pes zkusí vzít, tak ruku zavřete/ misku přikryjete, když dá čumák pryč, tak pamlsky zase odkryjete. Pokud se na ně kouká, dáte mu povel, že si odměnu může vzít. Výsledek je takový, že pes vidí něco, co by chtěl, ale čeká na vaše povolení, než si to vezme, a bez dovolení si odměnu nebere.
V Tvojí volbě dáváte zvířeti na výběr. Žádné rozhodnutí není ani dobré, ani špatné. Jen se vám může líbit nebo nelíbit. Obecně se člověku spíše líbí, že se pes rozhodne rušivku ignorovat a naopak se mu nelíbí, že si ji bez dovolení vezme. Nesnažíte se psovi v chybě zabránit nebo ho za chybu trestat či vůbec upozrňovat (třeba jen tím, že řeknete: "Fuj" nebo "Nesmíš"). Ale snažíte se zabránit tomu, aby se odměnil, takže pamlsky přikryjete. Odměnou za ignorování rušivek pak posilujete to ignorování, a zabráněním odměně za nežádoucí chování předcházíte tomu, aby se to nežádoucí chování fixovalo.
Zabránění odměně je tak u trenérů vnímáno jako dost podstatné pravidlo v tréninku zvířat. Až do té míry, že po psovi skočí, když to vypadá, že by se mohl odměnit, čímž ho vystraší nebo rovnou omylem plácnou při snaze přikrýt pamlsky. Co bych chtěla navrhnout je to, že nemusíte být v tréninku stoprocentní. I Bob Bailey říká, že k naučení chování stačí, když budete při jeho označení a odměnění úspěšní z osmdesáti procent, tj. trefíte se v osmi případech z deseti. A to platí nejen v tréninku psů, nikdo od nikoho nemůže čekat dokonalost.
Takže - i když se něco nepovede na 100%, pořád můžete postupovat kupředu. Jestli chcete návod, jak postupovat při chybách, zkuste Varianta minimálního posílení (VMP). Moje zkušenost je ta, že když občas odměním chybu, tak zejména u hodně nesebevědomého psa to je pro budoucí spolupráci spíše ku prospěchu než na škodu. Takže když mě pes překvapí reakcí, kterou nechci, snažím se v první řadě zachovat klid a v následujícím pokusu postupovat tak, aby se psovi už podařilo, co chci, a já to mohla odměnit.
Na videu je příklad z lekce, kdy se během několika opakování propracujeme k zamýšlenému výsledku, i když tam bylo původně odměněno nežádoucí chování.