Psaní bakalářky je ještě o něco snazší, než to bylo před dvěma lety. Otevřu prohlížeč a zadám do vyhledávače "positive reinforcement, animals, zoo", rozkliknu pár odkazů, zadám Ctrl+F, přečtu si odstavec, který se týká toho, co mě zajímá, podívám se na zdroje a zase se vrátím k vyhledávači s přesnějším dotazem. Pořád mě překvapuje, kolik knížek se dá na internetu najít v pdf, ale teď jsem byla odkázána na jednu, která zřejmě měla jen tištěnou verzi - Lads Before the Wind od Karen Pryor. Naštěstí jsem se ale skamarádila s trenérem zvířat v pražské zoo, který má od Karen jeden podepsaný výtisk (snad nemusím říkat, že to je pochopitelně František Šusta), takže i tahle knížka se mi dostala do rukou. Ale ouha, jedu domů autobusem a říkám si, že tady mi nějaké Ctrl+F stačit nebude a informaci, kterou chci citovat, musím dohledat pěkně postaru - čtením.

Občas mi někdo napíše s prosbou o radu nebo si žádost o radu přečtu na internetu, a tazatel dost často svůj dotaz na tréninkový postup doplní o prohlášení, že nechce udělat chybu. Pokaždé mám nutkání jim napsat, že je zbytečné odkládat trénink nebo čekat na ten dokonalý cvičák či dokonalého trenéra jen kvůli tomu, že by mohli udělat chybu, protože ji stejně udělají. Chybovat je lidské. Nikdo není dokonalý hned napoprvé a obvykle ani napodruhé ani napotřetí. I zkušení trenéři čas od času narazí na studenta, který prověří jejich postřeh.

Když jsem byla malá, vůbec jsem neváhala, že bych byla jednou něco jiného než veterinářka. Když jsem našla knížky Jamese Herriota, přišlo mi ideální spojit zálibu v psaní s náklonností ke zvířatům. A ještě později mi přišlo jako výborný nápad spojit profesi s angličtinou, a jako překladatel částečně i tvořit vlastní dílo. Dneska se mě lidé ptají, co ze mě bude, až dostuduji. Když odpovídám, že nevím, tak je to proto, že mě každý měsíc zaujme něco jiného. A většina z těch zajímavých profesí se dá studovat jen v zahraničí. A tak jsem si jednou říkala, že když už by jeden chtěl studovat v zahraničí, tak zajímavým zaměstnáním je i trénink delfínů. Nakonec se ukázalo, že kvůli tomu ani nemusím odcestovat z republiky.

Nebyl to tak úplně týden, jen tři dny z týdne, ale byly přesně tak fantastické, jak jsem doufala. Gabbrielle Harris, která v jihoafrickém mořském světě uShaka pracuje jako vedoucí péče o mořské savce, je neuvěřitelná osobnost, sice měří o něco méně než já, ale vedle ní si pokaždé připadám jak trpaslík. Absolvovala jsem s ní dva praktické tréninky, kde jsem ne zcela plánovaně dělala i překladatele, a opakování semináře na téma "Anything is possible with trust".

Aneb když máte psát bakalářku a pak raději píšete blog

Říká se, že klikr trénink není ani tak výcviková metoda jako styl života. Příběh dvou studentů psychologie a jednoho biologa je příběhem o tom, jak se ze stylu života stala výcviková metoda.

Marian a Keller trénují se slepicí, http://www3.uca.edu/iqzoo