Jak byste mimozemšťana učili uvařit si vajíčka? Jak vlastně takový mimozemšťan vypadá? Má oči, ruce? Jaké formě komunikace by rozuměl? I když to může znít absurdně, i zvířata jsou “mimozemšťani” (kolikrát máme pocit, že někteří lidé kolem nás musí být taky z jiné planety). Slyší jinak než my, vidí jiné barvy, než my, vnímají třeba více vibrace, magnetické pole, proudy ve vodě… I o tom bychom mohli přemýšlet, když tvoříme tréninkové plány.

Trochu to souvisí s tématem neúspěchu. Gabby v rámci seminářů bez psů organizuje spoustu praktických cvičení pro lidi. Můžete jim říkat i hry. Některé na první pohled souvisí s tréninkem a u některých to tak zřetelné není. Například všichni měli podle stejných instrukcí vytvořit se zavřenýma očima z listu papíru určitý obrazec. Ale instrukce byly postavené tak, že i když je všichni sledovali, tak byly výsledky různé. K tréninku se to vztahuje tak, že jeden tréninkový plán nemusí fungovat všem. V jiné hře zase lidé měli nakreslit obrázek, který by byl poctou jejich milovanému zvířeti. Ale po minutě ho měli poslat jinému člověku, a pak zase dalšímu... Cílem bylo zkoumat svoje pocity, když obrázek dostal do ruky někdo jiný... Nebo si prohlížet místnost a věci, jako by je viděli poprvé, jako když malé dítě objevuje svět a všechno zkouší... Nebo na sebe měli lidé mluvit nesrozumitelnou hatmatilkou...

Míváte strach? Já jo. Strach může mít různý původ. Může to být strach z neúspěchu, zklamání. Strach z hodnocení. Nebo strach z nenaplnění očekávání. I úspěch může přinést strach - strach z vykročení z komfortní zóny. Strach ze ztráty kontroly. Strach z neznáma. Strach z nutnosti opakovaného výkonu.

Gabby vysvětlovala, proč nemá ráda termín "enrichment", tedy "obohacení prostředí". Protože to nabízí myšlenku, že prostředí už bohaté je a poskytování stimulů zvířatům v naší péči je něco navíc. Raději by to nazývala "holistickou péčí". Tady je prostor pro kreativitu. Jsou různé způsoby, jak stimulovat zvířata v zajetí i naše domácí mazlíčky - sociální interakce (příslušníci stejného druhu i jiného), kognitivní (mentální stimulace, trénink, novinky), životní prostor (možnost přirozeného pohybu, úkrytu, vhodného povrchu, klimatu), senzorické podněty (podněty pro zrak, sluch, chuť, doteky, čich...), potrava (nová potrava, nový způsob jejího získávání), pohyb (odpovídající fyziologickým potřebám, dostatek cvičení).

Defaultní chování vlastně není nic jiného, než "nulová varianta" nebo "varianta minimálního posílení". Měla jsem dilema, jak "default behaviour" přeložit, protože mám podezření, že o něm v budoucnu uslyšíme častěji a stane se z něj nástroj, bez kterého si nakonec trénink nedokážeme představit. Chcete-li vědět víc, zeptejte se Franty.