Gabby vysvětlovala, proč nemá ráda termín "enrichment", tedy "obohacení prostředí". Protože to nabízí myšlenku, že prostředí už bohaté je a poskytování stimulů zvířatům v naší péči je něco navíc. Raději by to nazývala "holistickou péčí". Tady je prostor pro kreativitu. Jsou různé způsoby, jak stimulovat zvířata v zajetí i naše domácí mazlíčky - sociální interakce (příslušníci stejného druhu i jiného), kognitivní (mentální stimulace, trénink, novinky), životní prostor (možnost přirozeného pohybu, úkrytu, vhodného povrchu, klimatu), senzorické podněty (podněty pro zrak, sluch, chuť, doteky, čich...), potrava (nová potrava, nový způsob jejího získávání), pohyb (odpovídající fyziologickým potřebám, dostatek cvičení).
Asi každý milovník zvířat si vyčítá, že by pro zvířata mohl dělat víc, než dělá. Gabby mluvila i o objektivizaci takového obohacení prostředí, měření, jestli vede ke kýženému cíli (což je většinou charakterizováno jako nějaký projev chování, že si zvíře hraje s hračkou, prozkoumává svoje okolí, dobývá se do hlavolamu...). Nestačí jen pořídit novou hračku, ale skutečně se podívat na to, jestli si s ní zvíře hraje nebo jen leží na zahradě? Každé zvíře je jiné, někdo bude mít rád společnost, někdo je samotář. Zůstaňte otevření novým nápadům a nedělejte předčasné závěry, zkoušejte různé možnosti. Kdyby měli psi dostatečnou možnost hrabat a běhat po skalách, nepotřebovali by, aby jim někdo jednou týdně stříhal drápky. Ken Ramirez na svém semináři říkal, že necvičit každý den se zvířetem, tak je to stejné nerespektování jeho potřeb, jako mu nedat najíst.
Na letním táboře jsem si rozdělila tréninky tak, že Evža cvičila sólo skokovou gymnastiku a na běhání sekvencí jsem si půjčovala jiného psa. Původně jsem sice měla plány, že sekvence bude běhat i Evelýna, jenže nejdřív bylo vedro, pak zas aquapark a pak jsem hrála karetní hru Hru o trůny… Takže na sekvence s Evelýnou došlo až poslední den. Většina skokových cvičení jí jde krásně, umí do toho šlápnout, až se tají dech, ale na parkuru chodí jen vyjímečně rychleji než krokem.
Evža jako by byla dva různí psi. Jednoho znám hlavně já. Je to hravý a zvědavý a aktivní pes, který se neuvěřitelně rychle učí a má ohromnou snahu vyhovět přání člověka. Toho druhého potkávají ostatní - pes co na každého štěká, po cizích se ohání, pořád hledá, kde by se dala honit zvěř, pořád se rozhlíží, jestli by se nemohla schovat do klece nebo do auta, a po setmění nevychází z domu, protože hrozí ohňostroje.
Vtip je v tom, že tréninkem nejen směřujeme k tomu, aby pes dělal to, co chceme, ale otevřou se mu nové možnosti, protože může chodit na více míst, seznamovat se s různými lidmi a zvířaty a dělat víc aktivit. Holistická péče, to nejsou jen hlavolamy.
Gabby na semináři mluvila i o výmluvách. Výmluvy nás mohou někdy přivést k tomu, co je pod povrchem. Často si najdeme tisíc věcí, které chceme udělat dříve, než bychom měli udělat jednu neoblíbenou. Když si začneme hledat důvody, proč to či ono neudělat, třeba proč nemůžu Evelýnu naučit chodit na zavolání nebo se nebát ohňostrojů, mohou ty důvody znít i VELMI rozumně - třeba musím pracovat a nemám čas, nechci se věnovat méně staršímu psovi, jsem unavená a musím nasbírat víc síly… Pod povrchem může být třeba strach ze selhání, kdo nic nezkusí taky nic nezkazí. Proč má vlastně člověk potřebu výmluvu použít? Proč má potřebu hájit svoje rozhodnutí? Žádné výmluvy, to je jedno z cvičení pro psovoda. Pokud se trenér rozhodne, že něco dělat nechce, měl by si říci, že pro něj jednoduše daná věc není právě teď priorita.
Ale vesmír je trpělivý, a když nějakou lekci nepochopíme, tak nám ji pošle znovu - a tak máme dalšího psa, kterého nadevše baví honit pohybující se objekty.
Just have fun :-D