aneb jak pomocí banánů přesvědčit psa, aby rychleji spolupracoval

Dogdancing se mi vždycky zdál velmi jednoduchý. Vzhledem k tomu, že jsem se psem dělala různé cviky už předtím, než se začaly pořádat soutěže, nemyslela jsem si, že když je dám do sestavy s hudbou, situace se nějak změní. Tak to jsem se pořádně spletla (ne poprvé a bohužel ani naposled).

Waye trpaslík nebaví

Way sleduje míček

Často slyším stížnosti, že pes sice umí všechny cviky krásně a dělá je s radostí, ale jen když má psovod v ruce něco dobrého. Protože na závodech ani zkouškách dogdancingu není povolené mít u sebe motivaci, je mi vždy líto, že se některé týmy na závodech nepředvedou jen kvůli tak snadno odstranitelné překážce.

Odměna je pro psa něco příjemného - pamlsek, hračka, hra, pohlazení. Pokud se příjemné věci spojí s neutrálními podněty jako je slovní pochvala nebo klik, pak bude pes pozitivně přijímat i ty. Odměna je pro výcvik nesmírně důležitá, protože pes opakuje chování, za které je odměněn, a tak ho můžeme něco naučit.

Je v pořádku, že nechce pracovat zadarmo, protože to by nebavilo ani nás, ale pravděpodobně kvůli nějaké chybě ve výcviku došel k názoru, že když nemáte pamlsek viditelně u sebe, žádný mu nedáte. Mohlo se to stát kvůli tomu, že odměna není pro psa dostatečně motivující - u pamlsků nestačí, když jsou malé a dají se rychle spolknout, pes na ně musí mít taky chuť, aby se snažil získat. Někteří psi rádi aportují míčky a jiní se rádi přetahují. Je na vás, abyste pro psa vymysleli tu nejlepší formu odměny. Nebo možná málo odměňujete celkově a pes má tedy pocit, že se mu poslouchání nevyplatí - chování by mělo být odměněno tak v 80% případů, kdy ho pes úspěšně předvede. Pokud odměňujete příliš málo, pes ztratí do cvičení zápal a nebude se tolik soustředit, takže bude dělat chyby.

Zrovna jsem dneska náhodu zachytila epizodu Mistra Beana, která mně naprosto fascinovala tím, jak ukazovala shaping lidského chování. Shaping je jedna z možností, jak něco naučit psa pomocí clickeru, a v podstatě je založená na tom, že se cvik rozloží na malé kousíčky a člověk kliká za každý krok "správným směrem". Když si vezmeme za příklad třeba aport, tak člověk by klikal za to, že si pes aportu všimne, skloní se k němu, vezme ho do huby, poponese ho, poponese ho směrem k člověku, sedne si s ním před člověka. Fígl je v tom, že pes zjistí, že to, co z vás vylákalo klik a odměnu předtím, už nefunguje, tak musí zkusit něco dalšího (nestačí čuchnout k aportu, chytí ho zuby).

Občas se stane, že i když si krásně naplánujeme, jak cvik naučit, a jak my, tak pes ruzumíme clickeru, v určité fázi tréninku se najednou všechno pokazí. Pes je zmatený, "zapomene", co má dělat, snaží se nám vytrvale nabízet něco jiného, než chceme, nebo se nakonec rozhodne přestat cvičit úplně. S pomocí diagnostické tabulky Susan Garrett se vám pokusím představit běžné problémy a objasnit, čím jsou způsobeny. Pokud pochopíme, co nám v tréninku škodí, můžeme s tím něco dělat.

Nejsem přílišný příznivec výcviku na cvičáku, rozhodně ne toho typu, kdy psi předvádějí cviky v řadě, instruktor diktuje, co mají zrovan dělat a jen občas někomu poradí a málokdy vysvětlí, proč se vlastně má cvik učit tak, jak říká. Psi většinou ani nevědí, co se s nimi děje, zatímco jim někdo cuká za obojek, snaží se seznámit s dalšími trestanci na obchůzce. Takový "trénink" podle mně nemá smysl, protože psi se na cviky v rušném prostředí ani pořádně nesoustředí.