„Elfové jsou úžasní. Vyvolávají úžas.
Elfové jsou zázrační. Působí zázraky.
Elfové jsou romantičtí. Sesílají romantické sny.
Elfové jsou kouzelní. Spřádají kouzla.
Elfové jsou strašliví. Budí strach.
Slova jsou zvláštní tím, že se jejich význam dovede zkroutit jako had, a když chcete najít hada, hledejte ho za slovy, která změnila svůj význam.
Nikdo nikdy neřekl, že jsou elfové hodní. Elfové jsou zlí.“

- Terry Pratchett, Dámy a pánové

Po letech jsem se zase dostala k překládání. Pokaždé si u toho uvědomím, jak moc překladatel vlastně to výsledné dílo ovlivní. Mám ráda věci přesné, nemám ráda, když se význam v překladu ztrácí. A ještě jak jde o psy nebo obecně trénink zvířat, co mám naposlouchané a načtené roky a vlastně většinu těch informací jsem sbírala původně primárně v angličtině, tak o to víc se držím originálu. I Gabby na seminářích kladla důraz na rozdíl v určitých slovech a frázích. Je třeba rozdíl mezi "Já jsem Katka" a "Jmenuji se Katka". Že se nějak jmenuji znamená, že mě někdo nějak pojmenoval, zatímco "já jsem" má mnohem větší význam identifikace nějakého jména s vlastní osobou. A navíc to ani není přesné, protože mě pojmenovali Kateřina a variantu Katka používám v konverzaci spíš já.

Stejně tak "jsem frustrovaná" není to samé jako "cítím se frustrovaně". V tom prvním tvrzení se s emocí mnohem více ztotožňuji a mohu ji chápat jako větší součást mojí osobnosti, zatímco v druhém to chápu jako pocit, který může přijít, ale stejně tak může odejít. Dost často třeba používám frázi "mám paniku" a snažím se to brát jinak než jako "panikařím". Panika je tak nějaký pocit, jako spousta jiných pocitů, a dává mi to možnost dívat se na něj víc "zvenčí" a brát si ho méně osobně.

Posloucháte sami sebe a snažíte se nějak upravovat fráze, které používáte?