V poslední době jsem si dala za úkol nevymlouvat se. Jak mě napadne nějaká výmluva, hned musím ten rozjetý vlak myšlenek zarazit. Za poslední půl rok mi v tom pomohlo hned několik věcí. Jednak jsem si významně omezila práci, čímž mi odpadla moje nejoblíbenější výmluva, totiž že nemám na nic čas. Vrátila jsem se ke sportu a cvičení a učila se poslouchat trenéry. To je taky výzva, nerušit práci trenéra tím, že bych pořád něco chtěla komentovat a dohadovat se. Nepodaří se mi to vždycky, ale makám na tom. Výmluvy a stěžování si a vyrušování, to odvádí pozornost od přítomnosti a od toho, co je potřeba udělat. S výmluvami člověk hledá ospravedlnění, proč situace nejde vyřešit, se stížnostmi převádí odpovědnost na někoho jiného.
>> Když ze svého slovníku vynecháte slova jako "nemůžu" nebo "zítra", začnou se dít neuvěřitelné věci. <<
Na tréninku se taky dost často a dost snadno rozčílím. Začala jsem se na ty situace dívat z pohledu stresového trojúhelníku. Jakmile se mi zdá, že situaci nemám pod kontrolou, že se mi nedaří nebo jen že nevím, jak uspět, tak začnu panikařit, začnu dělat víc chyb a už se vezu po spirále dolů. Kdyby se jednalo o psa, jak by psovod postupoval, aby se mu pes nedostal do oranžové zóny autonomního stresu? Potřeboval by signál stop a bezpečné místo. Přestat s tím, co jeden dělá, to je první krok z principu PRST. Bezpečným místem nemusí být "místo", ale něco, co člověk zvládá dobře, na čem získá úspěch, čím se zmírní jeho stresová reakce.
Stejně tak výmluva je nějaká reakce na zátěž. Háček je v tom, že to je reakce re-aktivní, ne pro-aktivní. Nijak tím situaci nenastavím na budoucí možný úspěch. Když mě napadne proč něco nedělat, tak to také můžu otočit a zeptat se, jak by to udělat šlo? Co mi chybí za prostředky, dovednosti nebo vědomosti, jestli můžu někoho požádat o radu nebo o pomoc, jaké cesty jsem ještě nezkusila?
Taky jsem si všimla, že ke stížnostem a výmluvám tíhnu, když se mi ve skutečnosti nechce situaci moc řešit. Strachu z neúspěchu i úspěchu či jednoduše ze změny. Když spolknu výmluvu, co se mi dere na jazyk, dějí se zajímavé věci. Ne nadarmo se říká, že zázraky se dějí mimo komfortní zónu. Když byste se chtěli začít dohadovat, hájit se nebo přesvědčovat, zkuste se zastavit a začít nádechem a výdechem.
Zkuste to pozorovat - kdy si chcete postěžovat? Kdy vás napadne výmluva? Kdy to chcete vzdát a utéci a kdy bojovat? A kdy udržíte chladnou hlavu a jasné myšlení? Kdy se doberete k výsledku a kdy k vám přijde sám?
Prostě se bavte.
Ještě pár oblíbených citátů:
>> Velké věci se skládají z malých věcí. <<
>> "Co s tím má dělat nálada? Člověk bojuje, když musí - a je jedno, jakou má náladu! Nálada je dobrá tak pro dobytek nebo na milování, nebo na hraní na balisetu. Ale ne na bojování." - Frank Herbert, Duna <<
>> Každý problém v sobě ukrývá i semínko řešení. Když nemáte žádné problémy, tak vám nic nevyklíčí. - Norman Vincent Peale <<
>> Jsme tím, co opakovaně děláme. Výtečnost tak není čin, ale zvyk. - Will Durant <<