O odložení jsem toho už napsala hodně, ale protože stále ještě dostávám dotazy, co se psem, který v tréninku stoprocentně zůstane a na závodech naopak stoprocentně uteče, rozhodla jsem se využít posledního týdne před začátkem semestru k sepsání článku, který by shrnul všechno, co jsem si o odložení kde přečetla a vyzkoušela, a co si myslím, že má smysl dělat.

Když na téma tréninku na závodech zavedu s někým teoretickou debatu, ne vždy se setkám se souhlasným názorem, že zanést možnosti tréninku do řádu by bylo ku prospěchu věci. Než se dostanu k tomu, jak k tréninku na závodech přistupuje klub založený známým britským trenérem a reprezentantem na mistrovství světa, chtěla bych zavzpomínat na vývoj trénování na závodech u nás.

Na You Tube jsem původně hledala něco úplně jiného, ale když jsem narazila na první z videí konfliktu mezi normálním agiliťákem a osobou z jiného světa, nemohla jsem jinak než se dívat na jeden klip za druhým. Všechna videa jsou bohužel v angličtině, ale jsem přesvědčená, že se v nich každý agiliťák do jisté míry najde :-)

pro její špatné provedení.

Psala jsem na tohle téma miniseriál do Psích sportů. Většinu lekcí agility začínáme krátkým tréninkem prvků z dogdance a doporučuji každému, aby je procvičoval podle libosti v době, kdy čeká na překážky. Znalost a schopnost provádět několik triků z dogdance považuji za základní pro každého agiliťáka. Plní hned několik účelů.