Zatímco agility sezóna teprve začíná nabírat na otáčkách, kdy za sebou máme jedny kvalifikační závody na svět i republiku, ta curlingová má dávno odehranou olympiádu, mistrovství republiky, světa, rozpouští se led a vrátíme se na něj zase v září.

Cože?! Jak se sem na blog dostal curling?

Jako statisíce Čechů jsem na zimní olympiádě zaujatě sledovala první české reprezentanty v tomhle divnosportu. Curling jsem sledovala už dříve, když jsem zrovna zachytila, že ho Česká televize vysílá, což je tak jednou za uherský rok. Ale na olympiádě se objevily místo čtyřčlenných týmů dvojice a ještě jim to šlo dost dobře. Nechápu, že někoho nebaví curling sledovat, kde jinde můžete slyšet komentář samotných hráčů, kteří se navíc na ledě vesele špičkují. Navíc když to je dvojice manželská, s normálním civilním zaměstnáním, tak je příběh pro média správně atraktivní a články o jejich zápasech pěkně vyvažovaly ponuré zprávy o množství nakažených, nemocných a pandemických opatřeních.

A protože v jednom článku zmínili, že začínali ve zbraslavské hale, proklikala jsem se až k informaci, že je možné přijít si curling vyzkoušet na dny otevřených dveří. Rozmýšlela jsem se nad tím asi tolik, jako nad pořízením si welsh corgiho. Fakt můžu?! Tak mě tam při nejbližší příležitosti máte!

Na lekci člověk nepotřebuje nic zvláštního, jen čisté boty, protože dělat na ledu nepořádek, stejně jako do něj rýt koštětem, ohřívat ho vlastním tělem nebo dokonce do něj třísknout kamenem se rovná hříchu do nebe volajícím. Nebylo mi tedy jasné, proč si mám brát ještě klouzací návlek na botu, normální podrážky mi přišly, že samy o sobě kloužou dost. Ale bylo to boží, okolnosti mi šly vstříc, stejně jako tréninky od osmi večer, které zvládá po práci i běžný smrtelník.

A tak je tu konec května, doma mi visí koště, co má zahřívat led (až se s ním tedy naučím zametat, protože na to ty tři měsíce nestačily), ve skříni boty, kterým se nedává klouzavý návlek, ale naopak se sundavá protiskluz, a mezi staré nefungující stopky z rozhodcovské tašky přibyly jedny funkční. Aby totiž měl člověk přehled, jak je rychlý led a kam kámen dojede, tak si měří rychlost odhozu. Za předpokladu, že umí měřit a že umí odhazovat, jinak stojí a kouká jak puk, že kámen, o kterém si myslel, že to dá jen stěží před kruhy, jimi vesele projíždí skrz. Největší poděkování patří trenérům, spolutrénujícím a spoluhráčkám, protože týmový sport se bez týmu dělat nedá a bez pozitivně naladěného týmu se dělá těžce.

Pár faktů o curlingu, co mi jako nováčkovi dělá potíže pobrat:

• Kloužete se na nedominantní noze a koště držíte nedominantní rukou (ale zase odrážíte se dominantní nohou a kámen hážete dominantní rukou, takže svoji logiku to má).
• Kámen hážete jinam, než pak chcete, aby skončil. Při cestě po ledě totiž zatočí.
• Když hrajete útočně, používáte guardy. Když hrajete obranně, kameny vyrážíte.
• Když kámen dojede do kruhů, přestože jede pomalu, pak je led "rychlý" (jakože chápu, že to je proto, že i pomalý kámen dojede, ale jak může být led rychlejší, když na stopkách je vyšší číslo, WTF?).
• Když má tým výhodu, nehází první, jak by si jeden myslel, ale až druhý.
• Za určitých okolností je pro tým horší výsledek získat jeden bod, než kdyby v daném endu skončili s nulou.

Víc informací o curlingu najdete na stránkách HrajCurling.cz, můžete poslouchat podcast Košťata a kameny a sledovat spoooustu videí na YouTube. Jestli vás na olympiádě bavili Paulovi a máte dvě hoďky volno, tak najdete jejich zápasy například z MS 2021 (Rusko, Kanada) či starší. Do vyhledávače prostě zadejte "Czech Mixed Doubles Curling". Stejně tak můžete vyhledávat "Czech Men curling" nebo "Czech women curling", hráči mají na mezinárodních akcích pro televizní přenosy mikrofony, takže ze hry máte i jejich komentář. Jo, a může se vám stát, že i v zápasech jiných států najednou uslyšíte: "Jojóóóó, jojóóó, hóóóódně!", protože když Zuzka chce, aby Tomáš zametal, ví to celá hala.

No a jestli nemáte dvě hodiny na zápas, tak alespoň rychlovka od Pokáče: Na olympiádě v Pekingu

Díky za hru a prostě se bavte.