Fotky na Googlu mi posledních několik měsíců připomínají, jak jsem dokumentovala Aygovo zotavování po operaci kyčelního kloubu. Tak jsem si řekla, že by bylo načase to období nějak sesumírovat. Napřed vás ale musím upozornit, že se nejedná o žádný návod nebo doporučení, co dělat, kdyby jste se ocitli ve stejné situaci. Jen když jsem si před zákrokem hledala na internetu nějaké zkušenosti ostatních, tak jsem s tím trochu bojovala, a přijde mi smysluplné, když se sama podělím o zážitky.

Kompletní náhrada kyčelního kloubu (total hip relacement - THR) je operace, kdy se odstraní hlavice stehenní kosti a jamka kloubu v pánevní kosti a nahradí se kovovými implantáty. Slouží v prvé řadě k odstranění bolesti, pokud je jejím zdrojem artrotický kloub, při zachování funkčnosti končetiny. Existuje několik typů implantátů a postupů, mají svoje úskalí, možná dobře, že jsem ani o všech nevěděla, už tak jsem měla nervy v kýblu. Měla jsem několik důvodů, proč jsem se rozhodla pro THR místo FHO (odstranění hlavice stehenní kosti a vytvoření pseudoskloubení), ne nejmenší bylo rozhodnutí projít si rehabilitací psa po takovém zákroku na vlastní kůži. Pokud se u nás bude trend vyvíjet podobně, jako v zemích na západ od nás, tak takových psů bude čím dál více.

V knize Canine Rehabilitation and Physical Therapy od Darryla L. Millise a Davida Levinea se na str. 559 píše:
"Většina psů přenáší váhu na operovanou končetinu téměř ihned po operaci. V úvodní pooperační fázi se doporučuje použití NSAID, kryoterapie a pasivní rozsah pohybu. Jedna z nejčastějších pooperačních komplikací je vykloubení kyčelního kloubu, takže po úvodní fázi hojení je velmi důležité posilování svalů, zejména proto, že už před operací bývá přítomná svalová atrofie. První měsíc po operaci je důležité, aby byl pes v uzavřeném prostoru, pokud není pod dohledem. V prvních fázích je pes při pohybu podpíraný popruhem, aby nedocházelo k abdukci nebo addukci končetiny, vykloubení protézy a nekontrolovaným pádům. V některých případech je doporučováno cvičení pasivního pohybu a protahování, aby se zlepšila pohyblivost kyčle. Posílení svalů může být dosaženo kontrolovanou chůzí, chůzí na páse, cvičením sedni-vstaň. Délka cvičení se po tři měsíce po operaci postupně prodlužuje. Stejně tak může být důležitý rozvoj rovnováhy a uvědomění si těla. Psi se první tři měsíce musí pohybovat na vodítku, aby se předcházelo běhání a skákání, kdy je riziko uvolnění implantátu nebo jeho vykloubení. Prognóza je ve většině případů dobrá až výborná."

Ve stejné knize najdete celý rozepsaný program, co v kterých fázích se psem dělat, kolik a jaké aktivity mu postupně dovolovat i v návaznosti na to, jak jeho stav postupuje. Někteří operatéři preferují, aby se na psa sahalo co nejméně a neriskovalo se tak, že se něco po... V programu pak rehabilitace začíná v podstatě okamžitě, ale v zásadě se jedná jen o jemné techniky masáží, fyzikální terapie pro podporu hojení a mírnění bolestí, VELMI kontrolovaný pohyb v podstatě jen pro vyvenčení, udržení rozsahu pohybu v kloubu a úplně šetrňoučké balancování, vždy s kontrolou toho, aby se kyčel pohybovala jen v sagitální rovině (to je rovina, vedoucí zepředu dozadu, jako když pes při chůzi dělá krok). Po úvodních týdnech se cvičení pomalu rozšiřuje, zařazuje se delší chůze, chůze přes tyčky, více se cvičí balancování, vstávání ze sedu popřípadě chůze ve vodě. Po třech měsících jsou aktivity ještě náročnější a doba cvičení se postupně prodlužuje, čtvrtý měsíc se postupně navrací pes do plné zátěže.

Malý průřez našimi aktivitami, který zdaleka není vyčerpávající, najdete zde: https://www.youtube.com/watch?v=oEzMUWpeino. Není vyčerpávající zčásti proto, že na spoustě záběrů vlastně není nic vidět, protože se motám kolem Ayga a různě překážím, popřípadě jsou všechny dost podobné, kde pes jen stojí a balancuje.

Takže ještě slovní shrnutí: Ayga jsem dostala domů následující den po operaci, bolestivý byl prvních pár dní, pak se už tvářil normálně. Podlahu v pokoji jsem vybavila ještě více protiskluzy, něž už jsem měla, spala jsem na zemi před klecí, když jsem seděla u počítače, mívala jsem ho navolno. Aby se nenudil, tak dostávali všichni kongy, čuchací koberečky, lízací podložky. Pravidelně jsem byla na nervy, jak moc se o nohu krátce po operaci opírá, když se před první kontrolou při značkování postavil na operovanou nohu, tak jsem málem dostala infarkt. Dlouho se chodil venčit jen na zahradu (pod dohledem), když byl poprvé venku, tak málem dostal infarkt on 😄 Dělali jsme kraťoučké vycházky na vodítku (bez výjimky, hororových příběhů, jak se pes po operaci rozběhl za kočkou nebo zajícem mám z veteriny dost) a v podstatě si sám říkal, na kolik má síly. Úžasná komunikace, nikdy by mě nenapadlo, že se sám zastaví a když se otočím, jestli máme jít zpátky, tak vesele zamíří domů. Cvičili jsme pravidelně, ale skutečně krátce a velmi dlouho jen velmi jednoduché cviky, s něčím náročnějším jsme začali tři až čtyři měsíce od operace. O nošení do schodů a ze schodů ani nemluvím, to je snad samozřejmost.

Žádné komplikace se naštěstí neobjevily a na všech kontrolách bylo vše v pořádku, žádné omezení co se týče pohybu teď nařízené nemá. I když bývá problém kyčlí oboustranný, často stačí operace jen na jedné straně a i vzhledem k věku (na jaře bude Aygovi dvanáct) se nikomu z nás do dalšího rozsáhlého zákroku nechce. Subjektivně mi přijde, že je to teď jeho nejlépe fungující noha, dalších problémů má dost včetně čerstvě zjištěné nedostatečné funkce štítné žlázy. Tak doufám, že si teď zdravotní komplikace dají na chvíli pauzu, i když je postupující věk neúprosný.

Za krásné foto z intenzivního tréninku s Frantou Šustou, kde Aygo dělal figuranta, vděčíme Barší Šimšové - www.asuria.cz.