Dysplazie kyčelních kloubů

Dysplazie kyčelního kloubu (často se používá zkratka DKK) patří mezi mezi nejčastější ortopedická onemocnění u psů. Je to vývojové onemocnění, na jehož rozvoji se podílí genetická výbava, ale i další faktory jako je výživa a prostředí, ve kterém se zvíře pobybuje. U štěňat se projevuje jako přílišná volnost kloubních vazů, která při pohybu vede k subluxaci hlavice stehenní kosti z kloubní jamky, nefyziologickému rozložení váhy, poškození kloubní chrupavky, což s věkem vede k rozvoji sekundární artrózy.

Rizikové faktory

Jsou plemena, u kterých je výskyt dysplazie kloubů častější než u jiných, a i když se může objevit u každého plemene, závažnější důsledky má zejména pro větší (a těžší) plemena. I když dysplazie kyčelních kloubů není čistě dědičné omezení, dědičnost má významnou roli a výskyt dysplastických kloubů je častější u štěňat po rodičích s dysplastickými klouby, než po rodičích s normálně vyvinutými kyčlemi.

Co se týče výživy, tak rizikovými faktory jsou zvýšená množství některých živin, jako je vápník, vitamín D a C nebo obecně překrmování psů a rychlý růst, zejména u velkých plemen. Několik studií se zaměřuje na porovnání rozvoje artrózy u psů, kteří měli neustálý přístup k jídlu, a psů, kteří měli omezenou dietu. Změny na RTG byly u psů s neomezeným krmením patrné v průměru o šest let dříve a léky potřebovali v průměru o tři roky dříve než psi na dietě.

Často je v souvislosti s opotřebením kloubů zmiňováno přetěžování pohybem. Možná proto, že v jedné studii z šedesátých let lépe dopadla štěňata, která byla zavřená v kleci (a ideálně měla sedět). Stejná studie zároveň upozorňuje, že vliv pohybu nebyl tolik zkoumaný jako výživa. V jiných studiích (také z devadesátých let) vyšlo, že u mladých psů hodinový běh na běžeckém pásu (4 km/hod, 15 týdnů) vedl k zesílení a ztluštění chrupavky, což se považuje spíše za pozitivní změny, a k dalším změnám nedošlo, ani když pak byla zatěž 5x větší (20 km na páse denně), dokonce i při zátěži 10x větší (40 km denně) došlo k poškození chrupavky po roce. Chtěla bych říci, že žádný normální člověk by štěně takové zátěži nevystavil, ale bohužel i takové majitelé se najdou. Nicméně míra pohybu, které je schopný běžný pracující člověk, který není maratonec, by pro štěně nijak škodlivá být neměla.

V některých studiích se zase objevila hypotéza, že štěňata narozená na jaře a v létě (na jižní polokouli zase na podzim) jsou trochu méně náchylná k výskytu dyslazie možná právě proto, že mají více přirozeného pohybu venku.

u artrotických kyčlí bývá omezená extenze v kloubu a takovýto odraz je bolestivý nebo vůbec není možný

Klinické projevy

První změny na kloubu jsou viditelné po třicátém dni stáří štěněte, a to volnější vaz hlavice stehenní kosti a zvýšené množství synoviální tekutiny (tekutina uvnitř kloubu). První změny na rentgenových snímcích mohou být patrné v sedmi týdnech věku štěněte a ještě patrnější jsou pak ve dvou až třech měsících.

U štěňat a mladých psů se nestabilita kyčelních kloubů může projevit jako neochota k pohybu, potíže při vstávání, houpavá chůze a malé osvalení pánevních končetin, ne vždy se musí jednat přímo o kulhání nebo dokonce bolestivost, i když i s tím jsem se v praxi setkala. U dospělých psů v roce až dvou postupně mizí subluxace a nestabilita a začne se rozvíjet artróza. Klinické projevy mohou být různé a ani zdaleka nemusí odpovídat rentgenologickým nálezům. Pes nemusí mít vůbec žádné problémy nebo může mít pozměněné pohybové vzory, vadí mu extenze kyčle, může docházet k dráždění v oblasti pánve, beder, často je postižený sval iliopsoas, přenáší se váha dopředu a dochází k přetěžování hrudních končetin, může hůře tolerovat zátěž, kulhat, být bolestivý...

Diagnostika

Většina majitelů zejména psů s průkazem původu, se setkává s rentgenováním kyčlí dospělých zvířat. To slouží k selekci zvířat do chovu (u těch plemen, které výskyt DKK sledují), pro daného jedince to nemá žádný významný zdravotní efekt. Maximálně vám pozitivní nález řekne, abyste suplementovali kloubní výživu a připravili se na doživotní management zdravotního stavu.

Aby měla diagnostika dysplazie kyčelního kloubu nějaký efekt pro daného jedince, je potřeba ji udělat ještě v době, kdy se kostra vyvíjí. Jak už bylo řečeno, určité změny na kostře je možné zachytit na rentgenu už ve dvou měsích. Existují klinická vyšetření, kdy se zkoumá pohmatem laxita kyčelního kloubu, tedy zda se při pasivně provedením unožení hlavice stehenní kosti snadno dostane mimo kloubní jamku (Ortolaniho test). Dále existuje vyšetření PennHip, kdy se na RTG také hodnotí, jak moc je možné oddálit hlavice stehení kosti od jamky. Žádný z těchto testů není samospásný a není vždy jisté, že v budoucnu dojde k rozvoji artrózy s klinickými příznaky, pouze to ukazuje na nějaké zvýšené riziko ohrožení daného jedince. Bohužel nejsou testy, které by dokázaly určit funkční subluxaci při pohybu zvířete. Nicméně je možné je použit k vyšetření u štěňat, kdy se zásahem, ať už chirurgickým nebo konzervativním, může ovlivnit kostra i osvalení příslušných partií.

Terapie

V léčbě záleží jednak na tom, jestli se řeší rostoucí zvíře bez artrózy, nebo se je potřeba řešit artrotické bolestivé klouby dospělého psa. Nabízí se jak konzervativní a farmakologické řešení, tak různě invazivní chirurgická řešení.

Juvenilní symfyziodéza je minimálně invazivní chirurgický záklok, kdy dojde k předčasnému uzavření symfýzy stydké kosti, pánev se pak při růstu stočí ventrodorzálně, čímž dojde k lepšími překrytí hlavice stehenní kosti jamkou, omezí se subluxace a omezí se předčasné opotřebení kloubní chrupavky. Problémem tohoto zákroku je, že má význam jen v případě, kdy se dělá u štěňat šestnáct týdnů starých, maximálně osmnáct týdnů, tedy v době, kdy na většině psů nejsou žádné pohybové obtíže patrné. Dr. David Dycus doporučuje, aby veterináři při očkování rovnou udělali i orientační ortopedické vyšetření, aby se posoudila laxita kyčelního kloubu, a pokud by vypadal volný, tak v šestnácti týdnech udělat PennHip vyšetření, aby bylo možné včas zasáhnout.

Dalšími chirurgickými terapiemi u rostoucích zvířat jsou trojitá nebo dvojitá osteotomie pánve, u kterých je také hlavním cílem zlepšit překrytí hlavice jamkou, ale už to jsou více invazivní zákroky s implantáty a častějšími a závažnějšími pooperačními komplikacemi. Mohou se dělat u zvířat 6-8 měsíců starých, ale nemusí se tím podařit předejít k rozvoji artrózy.

U dospělých jedinců je hlavním cílem řešení bolestivosti artrotického kloubu. U chirurgie to znamená buď kloub odstranit bez náhrady (FHO – osteotomie hlavice a krčku stehenní kosti) nebo s náhradou (THR – endoprotéza hlavice i jamky). FHO je méně nákladná procedura, která obvykle vyžaduje intenzivní rehabilitaci a výsledkem je cca 65% návrat končetiny do fuknce. THR je finančně náročnější, vyžaduje značnou zkušenost chirurga, je nutné dodržovat pooperační instrukce, a tak se k ní obvykle přistupuje, až když všechny ostatní přístupy selžou. Návratnost do plné fuknce může být až 95%.

Že existují chirurgická řešení ještě neznamená, že jsou jediná možná. Konzervativní přístup je multimodální. V první řadě je potřeba mít pod kontrolou bolestivost, ať už farmakologicky, fyzikální terapií, akupunkturou či kombinací různých metod. Dnes už by měl být překonaný přístup "Jen ať to bolí, alespoň se nebude tolik hýbat." Bolestivost zpomaluje hojení, oslabuje organismus, vytváří kompenzační pohybové vzory, a v neposlední řadě to je neetické. Je nutné pohybovou zátěž kontrolovat, ale to je možné vyhrazením místa v pokoji (kde by měl být neklouzavý povrch a neměl by pes mít možnost skákat na nábytek nahoru a dolů) a venku pohybem na vodítku. Dále chcete buď omezit hmotnost, nebo ji udržet spíše nižší, můžete doplňovat jídlo o chondroprotektiva (glukosamin a chondroitin sulfát, omega 3-6 mastné kyseliny). Existují terapie plazmou obohacenou o krevní destičky či terapie kmenovými buňkami.

Rehabilitace by vždy měla být součástí managementu dysplastických kloubů, hypermobilní klouby potřebují silné svaly, které je budou držet pohromadě, artrotické klouby se zase potřebují udržet v pohybu, protože jen pohybem se chrupavka může vyživovat. Z aktivního cvičení je velmi vhodná hydroterapie, protože jsou klouby v odlehčení a starým kloubům navíc dělá teplo většinou dobře.

Potkala vás dysplazie kyčelních kloubů? Mně samozřejmě profesně, a neplánovaně i osobně. A o tom zase příště.

Zdroje:

Podrobnosti
Kategorie: Fitness
Zobrazení: 365