V dnešní době má člověk čím dál více možností. Když chce trénovat se psem na zkoušky nebo pro sport, nepotřebuje být členem žádné organizace, může chodit na cvičák, do tréninkové skupiny, může chodit po různých cvičácích i různých trenérech, může trénovat online, podle knížek, časopisů, pravidelně každý týden nebo nárazově na intenzivkách, může si pronajmout plac i halu včetně překážek, pokud je potřebuje ke svému sportu. Může tak trénovat kdy má čas, nepravidelně, nemusí se s nikým domlouvat ani nikoho shánět. Ale bude o něco lepší, když bude mít alespoň jednou za čas stálého trenéra a tréninkového parťáka nebo parťáky.

Už to pomalu bude týden, co se Gabby vydala zpět na cestu do Jižní Afriky. Byla jsem za tu dobu na jedné přednášce pro filmový festival, na jedné přednášce pro milovníky zvířat a křtu knihy, na dvou praktických workshopech a jedné lekci ze série Tady a teď s Frantou Šustou a Petrou Jáškowovou. Gabby toho měla na programu ještě mnohem více, dělala další praktický workshop se psy v Brně, celý den odpovídala na otázky tréninku koní a dělala konzultace pro zoo.

 

Přidat přílohu, odeslat. Klik. Hotovo. Po třech měsících překladu poslední kapitoly putují do nakladatelství, kde ještě projdou redakční úpravou, než budeme v říjnu slavit s Gabby křtiny jejího druhého literálního počinu Animal Grace, který v Čechách, na Moravě a Slezsku vyjde pod názvem “Od delfína ke psovi a zpátky ke člověku”. Na co se vlastně můžete těšit?

Od čtvrtka do neděle tento týden hostil Liberec mistrovství světa FCI v agility. Podívaná to byla dechberoucí, nervy drásající, dojemná, i takový cynik, jako já, uronil slzičku, když se našim barvám zadařilo nebo naopak nezadařilo. Z Liberce si odvážíme spoustu inspirace do tréninku, a protože jedeme "správným" autem, tak s námi jede i první díl Pána prstenů. Dlouhou chvíli si na benzínce krátím čtením prologu. Hned v pondělí začáná maraton překládání z angličtiny do češtiny a naopak na akcích s Gabby, tak mě to přivádí k příběhu, jak kniha ke svému názvu přišla.

Kdo někdy četl knížku od Františka Šusty nebo byl na některém semináři, určitě se s výrazem "nulová varianta" setkal. V podstatě se jedná o "default behavior", chování, ke kterému se zvíře uchýlí, když ho jiná varianta nenapadá. V tréninku se může využívat pro "zklidnění" zvířete. Pokud má zvíře za sebou několik neúspěšných pokusů, může se dostavit frustrace. Frustrace může mít různé podoby, podle nátury zvířete - zvíře může od práce odcházet, může pořád dokola opakovat ty samé chyby, může začít "vyšilovat" (štěkat, pobíhat, štípat do psovoda...). Trocha frustrace není na škodu a úspěšné překonaná může vést k výdrži v chování i přes určité komplikace, moc frustrace může vést k tomu, že zvíře přestane mít cvičení rádo, molo by v případech třeba exotických zvířat vést k tomu, že trenér přijde o prst nebo taky celou ruku. Aby frustrace nepřekročila určitou míru únosnosti, může trenér využívat nulovou variantu chování. Ideálně nějaké chování, které není nebezpečné, ani když v něm zvíře přitvrdí. Například kdyby byla nulová varianta vyskočení na trenéra, tak by zvíře mohlo snadno skákat s větší a větší silou, což je za chvíli nepříjemné, u větších i menších psů. Proto je jako nulová varianta většinou zvolené třeba sezení nebo výdrž na místě (pelíšek, klec...). Susan Garrett má takovou skoro nulovou pozici u nohy, i když ona tomu říká zóna odměn.