Přidat přílohu, odeslat. Klik. Hotovo. Po třech měsících překladu poslední kapitoly putují do nakladatelství, kde ještě projdou redakční úpravou, než budeme v říjnu slavit s Gabby křtiny jejího druhého literálního počinu Animal Grace, který v Čechách, na Moravě a Slezsku vyjde pod názvem “Od delfína ke psovi a zpátky ke člověku”. Na co se vlastně můžete těšit?

Kdo někdy četl knížku od Františka Šusty nebo byl na některém semináři, určitě se s výrazem "nulová varianta" setkal. V podstatě se jedná o "default behavior", chování, ke kterému se zvíře uchýlí, když ho jiná varianta nenapadá. V tréninku se může využívat pro "zklidnění" zvířete. Pokud má zvíře za sebou několik neúspěšných pokusů, může se dostavit frustrace. Frustrace může mít různé podoby, podle nátury zvířete - zvíře může od práce odcházet, může pořád dokola opakovat ty samé chyby, může začít "vyšilovat" (štěkat, pobíhat, štípat do psovoda...). Trocha frustrace není na škodu a úspěšné překonaná může vést k výdrži v chování i přes určité komplikace, moc frustrace může vést k tomu, že zvíře přestane mít cvičení rádo, molo by v případech třeba exotických zvířat vést k tomu, že trenér přijde o prst nebo taky celou ruku. Aby frustrace nepřekročila určitou míru únosnosti, může trenér využívat nulovou variantu chování. Ideálně nějaké chování, které není nebezpečné, ani když v něm zvíře přitvrdí. Například kdyby byla nulová varianta vyskočení na trenéra, tak by zvíře mohlo snadno skákat s větší a větší silou, což je za chvíli nepříjemné, u větších i menších psů. Proto je jako nulová varianta většinou zvolené třeba sezení nebo výdrž na místě (pelíšek, klec...). Susan Garrett má takovou skoro nulovou pozici u nohy, i když ona tomu říká zóna odměn.

protože ti řeknou ano i ne.

Gabby už je zpátky doma a o svojí návštěvě v naší malé republice napsala na svůj blog článek. Přišlo mi škoda si nepřipomenout, jaké máme v něčem štěstí, že žijeme právě v téhle zemi a Gabby svolila, že bych článek přeložila a zveřejnila. Tak tady je.
Katka

Týden v cizí zemi. Mnohá setkání mi přinesla značné postřehy a lekce, které pro mě byly, jako vždy, nesmírné. Když jeden učí etickou komunikaci, tak se neubrání přemítání. Cítím se jako čistá stránka připravená k tomu, abych viděla denní realitu novýma očima.

Je to už skoro měsíc, co nás opustila Gabby Harris. Ne navždy, nýbrž se jen na čas vrátila domů do Jižní Afriky. Vedla v republice dva teoretické semináře, tři praktické lekce pro pejskaře a jednu pro koňáky a bezpočet konzultací v zoo a pro kamarády. Za celou dobu jsem jí jen jednou viděla bez úsměvu, a to v pátek po příjezdu, kdy měla za sebou dvacetičtyřyhodinovou cestu plnou komplikací a ještě jí čekala cesta vlakem z Prahy do Ostravy. Ale i když v té chvíli byla unavená, tak neztrácela klid a optimismus. Zbytek týdne s ní byl zábavný i dojemný, inspirující a probouzející vděčnost, prostě úžasný, takový, jaká je sama Gabby. Na akcích v Praze se mi dostalo té jedinečné cti, že jsem jí dělala překladatele a tlumočila jsem jí dotazy a komentáře ostatních. Na Gabby je fantastické to, že všechno, o čem vypráví, také skutečně žije. Z toho jednoho týdne budu zase čerpat celý rok, dokud k nám opět nezavítá.