Je to už skoro měsíc, co nás opustila Gabby Harris. Ne navždy, nýbrž se jen na čas vrátila domů do Jižní Afriky. Vedla v republice dva teoretické semináře, tři praktické lekce pro pejskaře a jednu pro koňáky a bezpočet konzultací v zoo a pro kamarády. Za celou dobu jsem jí jen jednou viděla bez úsměvu, a to v pátek po příjezdu, kdy měla za sebou dvacetičtyřyhodinovou cestu plnou komplikací a ještě jí čekala cesta vlakem z Prahy do Ostravy. Ale i když v té chvíli byla unavená, tak neztrácela klid a optimismus. Zbytek týdne s ní byl zábavný i dojemný, inspirující a probouzející vděčnost, prostě úžasný, takový, jaká je sama Gabby. Na akcích v Praze se mi dostalo té jedinečné cti, že jsem jí dělala překladatele a tlumočila jsem jí dotazy a komentáře ostatních. Na Gabby je fantastické to, že všechno, o čem vypráví, také skutečně žije. Z toho jednoho týdne budu zase čerpat celý rok, dokud k nám opět nezavítá.

Juchuchů, zatím jsem "least reinforcing scenario" (Scarpuzzi et. al, 1991) jen okrajově zmínila při různých příležitostech, ale protože teď vychází překlad Dotkni se duše zvířat, tak bych mohla tuhle tréninkovou techniku více rozvést. Předem bych řekla, že "least reinforcing scenario" je přeložené jako "varianta minimálního posílení", protože je to situace, kdy zvíře sice zareaguje na povel špatně, ale trenér ho nechce potrestat, aby se zvíře nedostalo do frustrace, tak ho odmění, ale jen tak málo, jak je to možné.

Předchozí články se týkaly hlavně toho, co jsem na ClickerExpu prožívala. Čtenář by mohl získat dojem, že instruktoři na přednáškách a trénincích neříkali nic, co by stálo za zmínku. Přitom opak je pravdou. V sešitu mám 15 stránek poznámek, některé napsané velkými písmeny, třikrát podtržené a s několika vykřičníky. Zajímá vás něco z mouder Michele Pouliot, Kay Laurence, Cecile Koste, Kena Ramireze, Evy Bertilsson, Emily Johnson Vegh?

Kdo sleduje akce Františka Šusty (www.treninkjerozhovor.cz), možná si všiml, že společně s Petrou Bartošovou vede kurz Se psem tady a teď. Jeho hlavní myšlenka je taková, že pokud chceme cvičit se zvířetem, které žije přítomností, tak se také musíme umět soustředit na přítomnost. I když, nebo možná právě proto, že člověk se častěji drží minulosti (mému prvnímu psovi to šlo tak dobře/ vždyť to ještě včera dělal!) nebo budoucnosti (když neuděláme chybu, mohli bychom vyhrát/ až docvičím, tak se musím připravit na zítřejší schůzku v práci).

Neděle, 17:13, v autě
Je to za námi, dnešek šel tak rychle, že jsem se k psaní deníku dostala až teď. Vydařený den, nelitovala jsem ani jednoho výběru přednášky a laboratoře. Jak se říká - začátky jsou těžké a konce smutné, ale ten prostředek, ten stál za to.