Kdo jede letos v létě podle plánu, co s dělal v zimě? Já se například touhle dobou měl a přesouvat z pobřeží Walesu do Cambridge. Ale mezinárodní konferenci fyzioterapetů zvířat zrušili a známá trenérska poučka nás učí, že když plán nefunguje, máme ho změnit. Plány naštěstí nezměnila Terka Ratajová z Dancing Dogs ani František Šusta a tak měli nejen Jihočeši možnost dojet na celodenní akci s Frantou, kde se kombinovala teorie s praktickými tréninky. Tak jsem se vrátila do mládí, kdy jsem za Frantou jezdila po celých Středních Čechách, a udělali jsme si se psy výlet.

nácvik míjení dvou psů

Takový evergreen, ale stojí za zopakování. Jen bych chtěla upozornit na fenomén touhy po dokonalosti v tréninku, která může být ve výsledku v tom tréninku na škodu. Kdysi to v Přivolávačích rozebírala Susan Garrett. Že je sama perfekcionista a do svých programů tak často přitahuje podobné typy trenérů (každý majitel zvířete je zároveň jeho trenér, ať už to ví nebo ne). Zaměření se na detail není to samé jako pitvání se v detailech. V tréninku se zvířetem (ale i ve vztahu s lidmi) může neustálé pochybování, porovnávaní, hodnocení a snaha o "dokonalé" provedení vést k tomu, že se vytratí ze spolupráce radost. Jednak pro časté opakování stále stejného dokola, což je nuda, druhak pro neustálou nejistotu a z toho pramenící pocit frustrace, jestli není možné provedení ještě vylepšit.

Umět i říci "takhle to je dobré dost" nesouvisí s rezignací "na víc nemám, musím se smířit s tím, co je." Spíše s přijetím, že by to mohlo být i lepší, ale taky by to mohlo být i horší, a pro moji situaci může být současný výsledek dostačující. Prostě někdy není nutné umět vše, zvládnout všechno. Stačí, že zvládneme, co potřebujeme. Nemusím mít sbíhanou kladinu naučenou jako Silvie, mít přesný heelwork jako Sandra nebo efektní freestyle cviky jako Elke. Mohu, jestli chci, jestli to je můj sen. Jestli do toho chci investovat čas, energii, peníze... Úspěch je málokdy zadarmo, za vším je práce. Někdo posouvá limity tím, že naučí sbíhanou zónu, která změní, jak vnímáme daný standard ve sportu. A někdo tak, že si udělá čas na sepsání myšlenek po jedné tréninkové lekci. Neznamená to, že toho dělám méně. Jen dělám jiné věci, protože mám jiné priority.

That's enough for me.

Jak by se žilo s člověkem, který nemá nikdy dost?


https://www.youtube.com/watch?v=uztIUUh5-WE

Děsně nesnáším organizování akcí. Ale někdy přijde myšlenka tak neodbytná, že i když narážím na komplikace, tak to před sebou stejně hrnu dál. Tak to bylo i s myšlenkou uspořádat informační přednášku a spojit to s příspěvkem nějaké neziskové organizaci. Moje trenérská část kolikrát trpí, když vidím psy tlačené na terapiích do situace, které pro ně nejsou komfortní a často si říkám, jestli by efekt nebyl lepší, kdyby pes spolupracoval dobrovolně. Chápu i "přirozenější" přístup, který vychází z přesvědčení, že zvíře samo nejlépe pozná, co mu pomáhá, a samo si řekne, ale přemýšlím, jestli jsou i jiné cesty. A na ukázání těch jiných cest se mi podařilo domluvit s Kristýnou Dostálkovou přednášku na téma Trénink ke spolupráci nejen pro fitness a wellness.

Jak trénink ke spolupráci na veterině vypadá v praxi:

Online kurzů se účastním už dlouho, hlavně proto, že témata, která mě zajímala, tehdy u nás vůbec dostupná nebyla. To je hlavní bonus online kurzů - můžete se učit i od člověka z druhé půlky zeměkoule, aniž byste za ním museli jezdit. Samozřejmě v době karantény je celkem jedno, jestli má člověk trenéra v sousedním městě, sousedním státě nebo na jiném kontinentu, stejně trénuje doma. Podle ankety na FB stránce to vypadá, že s online kurzy už většina psovodů zkušenosti má. Napíšu pár tipů, nad kterými je dobré se při účasti v online kurzech zamyslet.

Před týdnem jsem zrušila tréninky a sama vyrazila na přednášku s Jakubem Beranem o jeho pohledu na tresty, kdy se bere v úvahu jejich etická stránka, vědecké poznatky i welfare zvířat. Na přednášku s tímto tématem byly výborné ohlasy, tak jsem byla zvědavá. Nicméně tresty byly jen malou částí povídání. Důležité je jejich zasazení do celkového kontextu operantního podmiňování, kde je užitečné se vyznat v odborných termínech, protože to člověku napoví, jakou plní která technika funkci. Kuba to prezentoval na metaforickém příkladu komunikace majora Alíka, psího astronauta ve vesmíru, s obyvateli planety Země.