Díky pohotovým očím a rukám fotografa mám památku na vystoupení sice s různými psy, přesto mají něco společného a patří mezi moje nejoblíbenější fotografie. Není to snad proto, že by byly z významných soutěží, jedna je dokonce z neoficiálních závodů, ani proto, že bychom předvedli nezapomenutelný výkon nebo se umístili na příčkách nejvyšších. V obou případech jsme dokonce byli úplně poslední. Přesto se musím usmát pokaždé, když se na ně podívám, právě díky radosti ze společného vystoupení, kterou mi připomenou.

Poslední adventní víkend jsem měla v podstatě volný, tak jsem si odskočila jako divák a pomocník na dogdancingové závody v Boudě s názvem "Adventní taneční revue". Pomáhání na závodech považuji za velmi prospěšnou činnost pro každého závodníka, aby si uvědomil, kolik práce za takovými závody stojí. V jednom zahraničním soutěžním řádu jsem dokonce našla, že jakožto součást přípravy na rozhodčího se adept musí účastnit určitý počet hodin na různých pomocných pozicích u parkuru - jako zapisovatel, stopkař, zvedač latěk a tak dále. Je tak obeznámen s každou činností a může pak v budoucnu pomocníky řádně proškolovat. Já si každopádně užívala, že se můžu na sestavy jen dívat, protože samotný závodník toho zas tak moc nevidí - prochází si choreografii na place, převléká se do kostýmu a z kostýmu, běhá okolo psa, aby ten byl vyvenčený, rozcvičený, motivovaný a vůbec v pohodě, aby mohl podávat nějaké výkony.

Richard Curtis je po Attilovi Szkukalekovi asi nejznámější britský závodník, trenér a rozhodčí dogdancingu, neboli Heelwork tu Music, jak v UK označují obě kategorie. Několikrát vyhrál prestižní soutěž Crufts, i společně s Mary Ray dělal závěrečné ukázky na této proslulé psí show. Napsal knihu Dancing with Dogs a natočil několik DVD o Heelworku, Freestyle, tvorbě choreografie nebo tréninku štěněte. Letos posuzoval Crufts, společně s naší rozhodčí Vandou Gregorovou. Právě Vanda domluvila Richardovu návštěvu i v Čechách, aby dělal jednoho z rozhodčích na závodech April Dance a vedl víkendový seminář Heelworku a Freestylu.
 

Ještě před odjezdem na tábor jsem přihlásila Ayga a Evelýnu na zkoušky, obojí Heelwork, Aygo dvojka, Evelýna jednička. Evža teoreticky všechny cviky umí, ale předvést je v prostředí, ve kterém se necítí zcela bezpečně, to je problém. Aygo taky všechny cviky ze zkoušky umí, ale každý, kdo na dogdancingových zkouškách někdy byl, dobře ví, že něco umět, a pak to naostro předvést, není to samé.

Aygovi se nakonec heelwork moc povedl, s drobnými chybami v pasážích, kde nejsou vyjímkou ani v tréninku. Pořád si ale nejvíc užívám toho, že ani jednou za sestavu neštěkl! Přestože trénink prořval, protože místo pamlsků si tam můžu vzít jen hračku, a s ní štěká, musela jsem se naučit nepropadat při tréninku panice.

Aygo a Evža šli na zkoušky. Z dogdancingu. Evže se už podařilo složit Freestyle a teoreticky umí dost cviků i na Tanec. Zato Aygovi se nepodařila už dvakrát splnit dvojková zkouška, takže nás čekalo opakování. A v rámci přípravy na návštěvu Gabby jsem si pročítala její první knížku Touching Animal Souls a přemýšlela jaký význam mají zkoušky a závody pro vztah s mými psy.


Je jim úplně šumák, že chci mít pěknou fotku na Chlubítko.