Vždycky jsem ráda, když se mi podaří natočit nějakou vlastní botu, takže se nemusím strefovat do cizích. Chtěla jsem natočit několik různých postojůu našich psů, ale protože venku bylo hnusně a chtěla jsem víc prosotru a světla, než mám v pokoji, vzala jsem psy do kuchyně. Kde je lino. Mimo to, že z postojů nic moc nebylo, protože se psům pořád někam rozjížděly nohy, tak se Sik zvládl, jako normálně prdlé štěně, rozjet celý. A protože jsem už dlouho chtěla napsat něco ke klouzavým podlahám, teď mám i příležitost.

Předně jsem se snažila najít nějakou studii, který by se věnoval souvislosti mezi klouzavým povrchem a potížemi s pohybovým aparátem u psů a pohužel se mi nezadařilo. Nejblíže je článek "Effects of Flooring on Animal Health and Well-Being: Implications for Kenneled Dogs" od Candace Croney; Courtney Daigle, Judith L. Stella, Moriah Hurt, kde vycházejí ze zkušeností s různými typy povrchů v ustájení hospodářských zvířat. Ale kdyby vás zajímal třeba vliv výživy a cvičení u štěňat a ladých zvířat, tam už nějaké studie najdete.

Tak bych řekla, že člověk musí vycházet ze selského rozumu. Neodborných článků najdete spoustu (včetně tohohle). Představte si sami sebe, že byste se měli pohybovat po kluzkém povrchu. Třeba vyrazíte na procházku bahnem v botách s hladkou podrážkou nebo přes den naprší a v noci všechno zmrzne (už se takové roční období blíží mílovými kroky). Jak jistě se při pohybu na takovém povrchu cítíte, jak rychle jdete, jak velké děláte kroky, jak vás to vyčerpá, fyzicky i psychicky? Na neošetřeném zamrzlém chodníku dostanete doporučení jít pomalu a dělat krátké kroky, jako chodí tučňák. Tak se pohybuje v první části videa na kluzkém koberci Way - dělá krátké kroky, aby měl větší kontrolu nad tím, jestli mu nohy ujedou nebo ne.

Psi na rozdíl od nás mají na zemi nohy čtyři a když jim jedna uklouzne, ostatní to ještě mohou zachránit. Nicméně to zátěž je a psi nebyli šlechtěni k tomu, aby běhali po kluzkém linu nebo dlaždičkách. Ani my po něm nedávno neběhali, jenže my máme bačkory, větší nášlapnou plochu chodidla a když chodíme naboso, tak i pěknou přilnavou kůži se svaly pod ní. I když noha moderního člověka uzavřená většinu dne v botě nemá svoji původní chápavou funkci, psi a potažmo vlci ji mají i měli ještě menší. Navíc mají dost často i dlouhé drápy a chlupy mezi prsty, které pak spíše dělají efekt kluzkých ponožek.

Co s tím? Obecná doporučení jsou: stříhejte drápy, stříhejte chlupy mezi prsty, na kluzké povrchy dejte běhouny nebo koberce s protiskluzným materiálem, aby nejzdily po podlaze i se psem. Jestli je nemůžete/nechcete dát všude, dejte je alespoň tam, kde se pes nejvíce pohybuje, zejména pokud třeba seskakuje z nábytku na kluzkou podlahu. To samé platí i o kluzkých schodech. Canine Arthritis Management, což je výborný zdroj pro všechny zájemce o pomoc zvířatům s degenerativním onemocněním kloubů, má úpravu domácího prostředí jako jeden z bodů, jak může každý majitel svému psovi ulehčit život. Jsou tam další komplexní doporučení, stránky vřele doporučuji.

Jestli máte podezření, že by se váš pes mohl pohybovat lépe, než se pohybuje, můžete navštívit veterináře - ortopedna, veterináře - rehabilitačního specialistu, chiropraktika, fyzioterapeuta, rehabilitačního specialistu, body workera, maséra, terapeuta Dornovy metody, canine fitness trenéra atd. Specialisty zabývajících se pohybovým aparátem malých zvířat je dost a bude jich ještě více. Jak poznamenal školitel neinvazivní laserové terapie - jsme v České republice, takže nemůžeme mít jednu organizaci, která se něčím zabývá musíme mít dvě, aby se mohly vzájemně pomlouvat. Nebo i víc.

Bezpečnému pohybu zdar.