protože ti řeknou ano i ne.

Je jen jedna možnost, jak naučit nějaký cvik, jak by se měla překonávat kladina, jak se dá proběhnout parkurem, jak se má označit pachový vzorek, jak se se psem dorozumět? A kdo na ten jeden způsob nepřijde, ten má smůlu, psa si navždy zkazil a už nikdy nebude mít šanci uspět ať už v naučení cviku nebo v soutěži? To by bylo opravdu smutné, kdyby to tak fungovalo. Moje pozorování mi spíš říká, že prakticky jeden každý tým může mít naprosto jedinečnou komunikaci a někdy bez ohledu na obecné principy se dokáží dobrat výsledku, protože jsou na sebe tak zvyklí, že se dokáží dohodnout. Nicméně jsem nedávno poslouchala přednášku Pavla Koláře, kde vysvětloval, že je důležité znát obecné principy fungování těla a který z přístupů zvolíme, zda se například rozhodneme uvědomování si těla a uvolňování napětí řešit jógou nebo tai-chi, je otázkou jen našeho osobního vkusu, při dodržení obecných principů bude fungovat obojí. Stejné to je i s tréninkem zvířat - porozumění principů vám pomůže dobrat se výsledků, ať už se člověk rozhodně psovi klikat nebo ne, odměňovat hračkou či pamlskem, využívat více slovních povelů či raději posunků, točit se na parkuru jako korouhev nebo běhat ve zdánlivém chaosu jako Silvie Trkman. Když budete vědět PROČ, pak si poradíte i s tím JAK.

Nemám ráda dogmata a nemám ráda prohlášení, že něco se dá dělat jen jedním určitým "správným" způsobem a všechno ostatní je "špatné". Líbí se mi, když Gabby Harris říká, že není správné a špatné, ale že všechno prostě je. A už nevím, kde jsem to slyšela nebo četla, ale debatovalo se o tom, co je pravda, a někdo se zeptal: "Čí?" A jak říká Ken Ramirez: "To záleží." Někdy si nejsem jistá, jestli to je pro trenéra, dobrá vlastnost, nedávat jednoznačné odpovědi, ale zase si myslím, že každý by měl pochopit, že rozhodnutí za sebe a svého psa musí dělat sám, nemůže je vložit spolu s odpovědností za ně do rukou trenéra, ať by byl úmysl sebelepší.

Jak si má tedy člověk vybrat mezi tolika možnostmi, tolika přístupy, když všechny zní logicky, všechny mají důkazy o své účinnosti? Já se řídím tím, jaký z toho mám pocit. Jestliže mě něco nadchne, inspiruje, chci si to vyzkoušet, pak to udělám. Hlavním kritériem pro mě je, aby to mě i psa (!!!) bavilo. Nebude-li to bavit mě, nebudu mít motivaci v tom pokračovat. Nebude-li to bavit psa, mě to také brzy omrzí (zkuste se dívat na welsh corgiho, který, kdyby mohl mluvit, tak by akorát významně mlčel). Někdy je trochu komplikací, že mě baví více zkoušet různé triky a méně mě baví je dotahovat do konce. Jako mě občas nebaví dočíst knížku - co mi pak zbude za překvapení? Takže jsem na jednom semináři šokovala ostatní, když jsem prohlásila, že mi naučení lehnutí na povel trvalo půl roku. Jak mi mohl tak jednoduchý cvik trvat půl roku? Jak pak můžu prohlásit, že klikání je efektivní způsob tréninku? Trvalo mi to tak dlouho zejména proto, že mě bavilo si s tím dlouho hrát a nějak jsem neměla důvod, aby dělal lehnutí na povel, když jsem to k ničemu nepotřebovala.

Stejně jsem se na jiném semináři dostala do diskuse, proč nezkusím naučit cvik, který nám dělal problémy, například naváděním nebo proč psa někdy na špatné provedení neupozorním slovem "ne". Jestli tedy vůbec chci tu zkoušku složit, když se tak vzpírám jiným přístupům. Musela jsem se zamyslet a došlo mi, že vlastně nechci zkoušku složit za každou cenu, jakýmkoli způsobem. Chci vyzkoušet, jestli jsem schopná ji složit po svém. Jinak ji raději nechci složit vůbec. Člověk si občas musí přiznat, jaké jsou vlastně jeho priority.

Když se někteří ze studentů Susan Garrett rozhodnou zkusit něco jiného, než co jim radí, říká, že "si jdou svou cestou". Je to v pořádku. Třeba dojdou někam jinam, třeba je cesta nakonec dovede zpět. Každý jde po své cestě vlastním tempem. Při troše štěstí se při tom něčemu naučí. Pokud naslouchá svému psovi, tak se toho myslím naučí dost. Tolkien v Pánu prstenů říká, že "shortcuts make long delays". Na jedné takové zkratce s Hobitem jsme. Rozhodně si to zdržení hodlám užít. A do vašich případných zdržení vám taky mluvit nebudu. Jestli si je užijete, to záleží na vašich prioritách. Zařiďte se podle sebe.

"Neptej se elfů na radu, protože ti řeknou ano i ne. Elfové zřídka dávají jednoznačné rady, protože rada je nebezpečný dar i od moudrého k moudrému a každá cesta může vést ke špatnému konci. - J.R.R. Tolkien