Určitě znáte pravidlo, že nové věci by se měly začít učit v klidném a známém prostředí bez rušivých prvků. Teprve ve chvíli, kdy pes cvik zvládá celkem slušně, by se s ním měl psovod přemístit do prostředí o stupeň rušnějšího. A pak zase o krůček dál, až se člověk dostane na soutěž (nebo do lesa plného zvěře). S tím na jednu stranu musím souhlasit. Ovšem na strnu druhou se občas ptám sama sebe, jestli to platí vždycky.

S Wayem jsem kdysi velkou část cviků trénovala jen venku, protože doma jednak nebylo dost místa, jednak Waye vždycky obyčejné procházky nudily a utíkal na místa, kde věděl, že se bude něco zajímavého dít. Ovšem nezůstalo to tak pořád, čím víc cviků uměl, tím méně nových jsme cvičili a jen jsme je opakovali. S přibývajícími roky ani nevyžadoval tolik zaměstnat a stačily klidné procházky s hlavou v oblacích.

Takže z pohodlnosti jsem s Aygem navázala tam, kde byl právě Way. První rok byly sice jeho procházky nabité přivolávačskými hrami, ale postupně to opadalo. Hry jsou fajn, ale existují i další systémy a přístupy, takže před týdnem na dogdancingových zkouškách, kde měl Hobitek nutkání prozkoumat všechno a nejlépe ihned, jsem se rozhodla vrátit se ke starému způsobu.

Vzala jsem si pamlsky a sedla si k ostatním divákům s tím, že jsem nechala Ayga, ať si dělá, co chce (pokud by to nebylo rušení ostatních) a byla připravená odměnit, cokoliv by nabídl mně. Za chvíli zjistím, že může prozkoumat jen to, kam dosáhl vodítkem, a zkusil nabídnout dvě postranní packy na nohy. Nevydržel cvičit dlouho, odbíhal pak zas kontrolovat okolí, ale vracel se a to pro mě bylo důležité.

Co je vlastně moje pointa? Cvičte a cvičte tvarováním. Je jedno co, nechte psa, ať vám třeba nabízí sedání nebo lehání. Dejte mu prostor a buďte připravení odměnit všechno, co vám pes nabídne, i kdyby to bylo otočení se od rušivého prvku. Nebojte se, že budete psa rušit z odpočívání při čekání, až v tréninku přijdete na řadu, nebo na závodech. Jestliže by místo toho štěkal nebo pozoroval běhající psy, stejně si neodpočine. Lépe ten čas využijete společnou prací. Stejně tak zkuste na procházce nechat psa vymyslet nějaký cvik. Nechte se překvapit, co pes vymyslí.

Co můžete cvičit? Zavírání a otvírání klece, držení petflašky, sundavání ponožek, rozepínání zipu, uklízení hraček, různé triky procvičující rovnováhu, couvání, pivotování, zvedání zadních nohou, foukání bublin do vody v misce... Když si Way na jedněch závodech trochu pořezal nohu a já musela čekat, než ostatní doběhají a pojedeme domů, zabavila jsem ho učením položení hlavy na zem. Fantazii se meze nekladou, řiďte se tím, co vám říká váš pes, do ničeho ho nenuťte, jen mu dejte prostor.

P.S.: Fotka u tohoto článku je jedna z mých nejoblíbenějších. Legrační je, že jsem tohle vyfotit vlastně nechtěla. Way měl tyčku držet jen jednou packou, ale trvalo dlouho, než jsem zaostřila, tak zkusil nabídnout trpaslíka. Když dáte psovi prostor, uvidíte, že toho vymyslí víc, než by vás samotné napadlo.