Původně jsem chtěla napsat článek, jak psa zrychlit, ale když jsem začala s vyjmenováváním všech možných nešvarů, které psa zpomalují, napadlo mě, že bude jednodušší napsat článek o nich, a kdokoli by psa chtěl zrychlit, měl by začít s tím, že se jich zbaví. Důležité je hned na začátku odpovědět si na tři otázky: Je pes fit? Asi byste sami nechtěli půl hodiny pobíhat po překážkové dráze bez jakékoli předchozí přípravy, unavení, ve vedru nebo s bolavým kolenem. Je dost motivovaný? Ani kuře nehrabe zadarmo, natož inteligentní pes. Za práci si zaslouží odměnu. 3) Rozumí tomu, co se po něm chce? Rychle pes může dělat jen to, čím si je jistý, tím pádem potřebuje znát všechny překážky a povely, aby ze sebe mohl vydat maximum.
Pro jistotu zopakuji to nejdůležitější: PES MŮŽE DĚLAT RYCHLE JEN TO, ČEMU ROZUMÍ. Vzpomeňte si, jak jste byli v tanečních. Na začátku jste se museli soustředit na tolik věcí - vaše nohy, ruce, pokyny mistra, kam se máte točit, kde jsou nohy partnera, abyste na ně nešlápli, rytmus hudby... Naučit se i ty nejzákladnější kroky dalo dost práce a i do samby jste si počítali hodně pomalu. Ale s opakováním jste chytili cvik, všechno bylo jednodušší a spoustu věcí jste zvládali automaticky, aniž byste na ně museli nějak usilovně myslet. Stejně to je se psy. Hodně psovodů dělá tu chybu, že nevěnují dost času a pozornosti základům, a psa příliš rychle tlačí do dlouhých nebo těžkých sekvencí. Pes pak neví, jak se s tím správně poprat, a raději si zpomalí.
Co s tím? Věnovat se základům, pracovat na porozumění správnému překonávání překážek, podporovat správné reakce na povely psovoda. Poznat, kdy pes něco dělá správně, protože tomu rozumí, nebo protože to je jen náhoda.
Odměny a chválení jsou důležitou součástí procesu učení. Aby psa cvičení bavilo, je dobré ho ze začátku odměňovat co nejčastěji. Zároveň ale není dobré odměňovat všechno. Jednou jsem si myslela, že bych mohla ve Wayovi vypěstovat trochu víc sebevědomí při překonávání slalomu, když budu odměňovat každý pokus, včetně těch špatných. Výsledkem bylo, že Way si byl ještě více nejistý, co má vlastně dělat, takže chyb přibylo, rychlost ubyla. Řešením je zjednodušit cvičení natolik, aby bylo možné psa odměnit za něco, co udělala dobře, a postupně zvyšovat obtížnost. Zjednoduššila jsem náběhy a odměňovala jen úspěšné pokusy a za týden výrazně ubylo chyb a výrazně přibyla rychlost.
Dalším důsledkem nedůslednosti je zpomalení při chybách ve vedení. Můžete mít velmi rychlého psa, a přesto toho nebudete moci využít, pokud si sami nebudete jistí, jak ho poslat na správnou překážku. Opět si můžete vzít příklad ze sebe - řídíte auto, cestu neznáte, ale navigátor vedle vás ano. Jedete po okresce devadesátkou a spoléháte se na to, že vás včas upozorní na odbočku. Jenže ouha, vzpomene si pozdě a vy 1) dupnete na brzdu a odbočíte 2) zatáčku přejedete (= pes prudce zabrzdí a překážku ještě zvládne skočit/ pes překážku oběhne). Jednou to je ještě OK, pokud se to opakuje, při pohledu na každou odbočku pro jistotu zpomalíte a ještě se s navigátorem dohadujete, co se vlastně bude dít (= pes na vás začne frustrovaně štěkat, točit se). Popřípadě si může navigátor plést strany a pošle vás úplně špatným směrem. Pes vám pak může snadno přestat věřit a čekat, jestli si na poslední chvíli povel nerozmyslíte.
Mít ucelený systém vedení a povelů je způsob, jak psa dostat z překážky "A" na překážku "Z". Nemusíte mít právě šest povelů jako já (překážka bude vepředu, překážka bude vpravo, překážka bude vlevo, jdi dál, jdi blíž, skoč krátce), ale minimálně strany jsou dobrý začátek. Mám vyzkoušené, že i Way dokáže běhat bez povelů, ale s nimi si je jistější a rychlejší. Můžete mít vedení založené na body language, jako má Linda Mecklenburg, ale nezapomínejte, kolik signálů dokáže psovi sdělit jedním pohybem. Při takovém stylu vedení musíte mít možnost přemístit se na parkuru kamkoli potřebujete.
Jedním ze zlozvyků, který svádí psovody pomalých psů, je neustále povzbuzování "Pojď, pojď, pojď!" nebo podobné. Cheerleading je fajn, ale co to skutečně psovi říká o trati, kterou má běžet? Raději se soustřeďte na to, aby povely skutečně znamenaly, co mají, a byly sdělovány včas.
Jeden postřeh - překonat všechny překážky správně je psova práce, tak mu dejte prostor, aby to mohl udělat. Občas se psovodům stane, že v dobré víře chtějí psovi pomoci a neustále mu ukazují a do něčeho pošťuchují, takže nemá možnost přemýšlet nad tím, co by měl dělat. Chyby berte jako součást procesu učení - chcete psovi ukázat, že co má dělat se mu vyplatí, a co dělat nemá, co se mu nevyplatí. Pokud budete psovi stále pomáhat, bude na vás vždycky závislý a to ho bude brzdit.
To je tak vše, co jsem chtěla ve článku sdělit. Vy jste na parkuru od toho, abyste psovi fandili a dělali mu pomocný personál, zatímco on září. My dog is not a tool I use to excell in agility, agility is a tool I use to excell my dog.