Díky pohotovým očím a rukám fotografa mám památku na vystoupení sice s různými psy, přesto mají něco společného a patří mezi moje nejoblíbenější fotografie. Není to snad proto, že by byly z významných soutěží, jedna je dokonce z neoficiálních závodů, ani proto, že bychom předvedli nezapomenutelný výkon nebo se umístili na příčkách nejvyšších. V obou případech jsme dokonce byli úplně poslední. Přesto se musím usmát pokaždé, když se na ně podívám, právě díky radosti ze společného vystoupení, kterou mi připomenou.
Silvia Trkman říká o svých sbíhaných zónách, že vás donutí k úsměvu. To je i můj ideál pro dogdancingovou sestavu. A nejen, že by se mělo smát publikum, chtěla bych hlavně, abych se smála já a zejména můj pes. Protože když se to vezme kolem a kolem, kvůli tomu to všechno dělám. Pes je ve sportu můj parťák a ne prostředek, jak si plnit svoje cíle a sny. Na závody mohu jezdit kvůli svému egu, ale nikdy na úkor pohody svého psa. Inspirovala mě Ivča Šimůnková, když napsala, že hlavním úkolem psovoda je, aby pes nepoznal rozdíl mezi tréninkem a závody. Chápu to tak, že se nemám snažit psa obalamutit, ale že závody by pro něj měly být stejně zábavné, jako kterýkoli trénink.
Co k tomu ještě dodat? Snad že jestli vás zajímá příprava na dogdancingové závody, od března začíná Online dogdancing výzva II. - Na závody hravě, kde se můžete tešit nejen na návod krok za krokem, jak sestavu vytvářet, ale i další tipy a inspirace do tréninku.
Budu se těšit. Prostě se bavte.