Poslední listopadový víkend jsme opět pokračovali v kurzu Rehabilitace a fyzioterapie zvířat pořádané AsoFyReZem. Už když jsem poprvé viděla fotky, jak se svaly prodělávají na kostry, těšila jsem se, až to jednou také budu dělat. A už mi to stačilo. Nedržící pásky, odpadající plastelína a člověk se akorát bojí, že kostře někde něco ulomí. Ale když to vyjde, tak to vypadá pěkně, to se musí nechat.

Jinak to byl velmi příjemně strávený čas. V pátek se opakovaly kosti, klouby a vazy, v sobotu jsme z toho psali test a učili se svaly a v neděli si to ještě opakovali. Tentokrát mě nebolel zub, zato jsem o přestávkách sledovala debaty nad hodnocením MS v dogdancingu. Jel s námi taky Aygo, aby nám dělal modela, většinu času prospal pod stolem, až v neděli odpoledne zjistil, že na posteli to je mnohem pohodlnější.

Pokračování v lednu.

1. Méně je často více a kvalita je důležitější než kvantita.

Co je lepší - udělat cvik 10x špatně nebo 2x správně? Zejména pokud děláte cílené posílení nějaké části těla, chcete si být jistí, že posilujete právě to, co chcete nebo co potřebujete, a ne něco jiného či psa zbytečně nepřetěžujete. Ze začátku je v pořádku, když se budete soustředit na samotné provedení cviku a teprve ve chvíli, kdy si budete jistí, že víte, co máte sledovat, a pes cvik provádí tak, jakou máte představu vy, tak můžete začít cvičit déle a cvik vícekrát opakovat.

Členem Asocice a rehabilitace zvířat jsem hned zkraje od jejího založení, hlavně ze zvědavosti a kvůli členské slevě na semináře a workshopy, které pořádají a na které jezdím ráda, když mi to časově vyjde. Na ucelený desetivíkedový kurz jsem se ale zatím nepřihlásila, protože jsem byla rozpolcená mezi všemi dalšími možnostmi - magisterské studium na několika univerzitách v Anglii (například), Certified Canine Rehabilitation Therapist Program pod University of Tenesse, Certified Canine Physical Therapist pod Canine Rehabilitation Institute i méně náročné verze, jako třeba Canine Body Worker od Caninology, což ale není fyzioterapeutické vzdělání. Dělat si bakaláře v Jihoafrické republice na Equine-Librium jsem rovnou zavrhla jako už za hranicemi mých možnosti. Nejspíš bych zůstala pořád nerozhodná, nebýt kamarádky Šárky z Forever Free, která mě přemluvila, ať jedu s ní, že bude sranda.

Když jsem narazila na článek Stable versus Unstable: Which is Best for Strengthening your Canine Athlete? od K9 Fitness Solutions, a zalíbil se mi přístup, že fitness pro psy nezačíná a nekončí jen cvičením na labilních plochách. Se svolením autorů jsem článek přeložila a mohu ho zveřejnit zde.

Vždycky jsem ráda, když se mi podaří natočit nějakou vlastní botu, takže se nemusím strefovat do cizích. Chtěla jsem natočit několik různých postojůu našich psů, ale protože venku bylo hnusně a chtěla jsem víc prosotru a světla, než mám v pokoji, vzala jsem psy do kuchyně. Kde je lino. Mimo to, že z postojů nic moc nebylo, protože se psům pořád někam rozjížděly nohy, tak se Sik zvládl, jako normálně prdlé štěně, rozjet celý. A protože jsem už dlouho chtěla napsat něco ke klouzavým podlahám, teď mám i příležitost.