Psaní bakalářky je ještě o něco snazší, než to bylo před dvěma lety. Otevřu prohlížeč a zadám do vyhledávače "positive reinforcement, animals, zoo", rozkliknu pár odkazů, zadám Ctrl+F, přečtu si odstavec, který se týká toho, co mě zajímá, podívám se na zdroje a zase se vrátím k vyhledávači s přesnějším dotazem. Pořád mě překvapuje, kolik knížek se dá na internetu najít v pdf, ale teď jsem byla odkázána na jednu, která zřejmě měla jen tištěnou verzi - Lads Before the Wind od Karen Pryor. Naštěstí jsem se ale skamarádila s trenérem zvířat v pražské zoo, který má od Karen jeden podepsaný výtisk (snad nemusím říkat, že to je pochopitelně František Šusta), takže i tahle knížka se mi dostala do rukou. Ale ouha, jedu domů autobusem a říkám si, že tady mi nějaké Ctrl+F stačit nebude a informaci, kterou chci citovat, musím dohledat pěkně postaru - čtením.

A ještě, že to tak bylo. Jestli jste takový tréninkový geek jako já, určitě z knížky budete nadšení. Zajímalo by vás, jak se k tréninku využívajícím operantní podmiňování dostala žena, díky jejíž knížce se clicker training rozšířil do mnoha zemí po celém světě? Rozhodně to nebylo tak, že absolvovala tunu přednášek a školení, než se odvážila hodit první rybu za odměnu prvnímu delfínovi. Co myslíte, jak dopadla premiéra jejich první delfíní show? Víte, že naučení principu "101 triků s krabicí" aneb "nabízej chování, které jsi ještě nikdy nedělal", vzniklo vlastně z nudy? A že o projekt projevilo zájem námořnictvo, takže vznikl článek o tom, jak trénovat delfína k tvořivosti (Karen, P., Haag, R., O'Reilly, J., 1969)? Jste zvědaví, jak spolu v jednom bazénu vychází delfíni a tučňáci? Máte rádi drby o známých etolozích, jako je Konrad Lorenz, a psycholozích, jako je Fred Skinner? Všechno s laskavým humorem a láskou a úctou ke všemu živému, čtyřnohému, dvounohému i oploutvenému.

Malý úryvek, jeden z mnoha, který mě pobavil:

[Někteří přednášející se dívají do publika a někteří se rádi dívají přímo na některého z posluchačů.] Tenhle doktor byl ten druhý typ. Skinner se s ním nikdy nesetkal, ale šel na jeho přednášku a sedl si do první řady, tvářil se zaujatě, až se na něj přednášející začal dívat a mluvit k němu. Pak se tvářil znuděně pokaždé, když doktor mluvil o lásce, ale rozjasnil se a přikyvoval pokaždé, když útočně gestikuloval. "Na konci přednášky," vyprávěl Skinner, "máchal vzduchem jako Hitler."

Další doporučené čtení, které mě v souvislosti s psaním bakalářky pobavilo: Karen Pryor - On My Mind: How to Write a Scientific Paper.

Jaký je váš typ na zajímavé knížky?