Nedávná diskuse o zavedení čtvrté výškové kategorie do agility mě navedla k tomu, abych se poohlédla po praktikách v zahraničí, konkrétně v Americe, kterou znám trochu z Clean Runů. Už několik let čtu o tom, že závodníci získávají body a ty střádají na tituly, jakým je třeba MACH a kolik MACHů mají ti nejlepší (Linda Mecklenburg jich s Awesome měla 7) a vtipy jako "There's No Q Like a Res-Q", takže by nebylo na škodu o tom zjistit trochu více. Navíc jsem z občasných výsledků věděla, že americké kluby (nezůstali totiž u jednoho) mají i více výškových kategorií. Čtyři kategorie má i mistrovství světa IFCS (International Federation of Cynological Sports) pořádané jednou za dva roky.

Tak končí můj miniseriál o štěňatech a vlastně všech psech, kteří by se chtěli připravit na dráhu agiliťáka. Nebudu už mluvit o nácviku jednotlivých překážek. Jednak proto, že to je třeba pořešit s konkrétním trenérem na konkrétním cvičáku, a taky proto, že je neuvěřitelně mnoho různých metod, kterými se dá dojít ke stejnému výsledku. Jak se rozhodnete dělat zóny, jak budete chtít učit skákat, jakým způsobem budete dělat slalom, v tom vás mohou částečně inspirovat další články na mém webu. Chtěla jsem hlavně ukázat, že není třeba na psa spěchat, než začnete s překážkami, se dá dělat mnoho zajímavých, užitečných a zábavných věcí.

Když si odmyslíte překážky, co vlastně pes na parkuru dělá? Zrychluje, zpomaluje, točí se k psovodovi nebo od něj, předbíhá psovoda, dobíhá ho, běží od něj stranou, točí se okolo psovoda.... To všechno podle psovodových povelů. Psi se řídí nejen slovními povely (vpřed, right, left, jdi dál, ke mně....), ale i pohybem psovoda (pohyb rukou, natočení ramen, rychlost běhu, směr běhu...). Je obrovskou výhodou, pokud se pes umí podle povelů orientovat dříve, než začne běhat mezi překážkami. Jednotlivé překážky by se pak měly učit zvlášť a do sekvencí je pak spojovat, až je psi umí samostatně z různých úhlů.

I když pracujete na agility bez překážek, je ještě jeden mezistupeň, než vytáhnete překážky samotné. A to je cvičení s různými předměty, na kterých pes získá jistotu i na úzkých a vibrujících věcech, jako jsou třeba zónovky, nebo se může naučit dávat si pozor na nohy, když překračuje nějaké předměty. K některým cvičením by se vám hodily speciální pomůcky, třeba wobble board, deska s míčkem uprostřed, kterou se pes učí přecházet a překlápět, nebo kavalety, ale k většině vám postačí obyčejné věci, žebřík, kbelík, strom....

Trénink agility může začít s prvními okamžiky, co si štěně přivezete domů. Pochopitelně, že nebudete učit psa přelézat přes překážky, ani přes úplně miniaturní, ale protože k agility patří i kladný vztah psa a psovoda, můžete vesele začít s tím.