Ještě před odjezdem na tábor jsem přihlásila Ayga a Evelýnu na zkoušky, obojí Heelwork, Aygo dvojka, Evelýna jednička. Evža teoreticky všechny cviky umí, ale předvést je v prostředí, ve kterém se necítí zcela bezpečně, to je problém. Aygo taky všechny cviky ze zkoušky umí, ale každý, kdo na dogdancingových zkouškách někdy byl, dobře ví, že něco umět, a pak to naostro předvést, není to samé.

Aygovi se nakonec heelwork moc povedl, s drobnými chybami v pasážích, kde nejsou vyjímkou ani v tréninku. Pořád si ale nejvíc užívám toho, že ani jednou za sestavu neštěkl! Přestože trénink prořval, protože místo pamlsků si tam můžu vzít jen hračku, a s ní štěká, musela jsem se naučit nepropadat při tréninku panice.

Přemýšlela jsem při té příležitosti o systému odměňování. Ve škorgí skupině byl nedávno dotaz, jak dospět k tomu, aby pes poslouchal i bez pamlsků? Jsou různé strategie. Já odměňuji hodně, možná až přehnaně. Jedničkovou zkoušku jdu dost často bez pamlsků poprvé až naostro. Vyšší zkoušky a závodní sestavy před samotnou akcí jdu bez pamlsků jednou, maximálně dvakrát, dost často alespoň s jednou odměnou uprostřed, ale většinou s odměnou v průměru tak za maximálně dva cviky, u obtížných cviků s odměnou skoro pokaždé. Škorgi se sice při vystoupení nevpíjí očima do mých, jako to umí ti největší borci, ale pro moje kritéria to je pozornost naprosto dostačující. Radostně mávající ocas je ta největší odměna pro mě.

Samozřejmě to nemusí být postup, který by vyhovoval každému. Já se na soutěž nebo zkoušky obvykle dostanu jednou za pár měsíců, takže tréninky s odměnami převyšují vystoupení bez odměn a Aygo to zvládne, aniž by došlo k "výbuchu před vyhasnutím". Taky je mu osm let, máme za sebou nějakou historii a máme mezi sebou určitý vztah, který mi dovoluje brát trochu na dluh z konta důvěry, když tam pak zas něco vložím. Navíc se snažím používat cviky, které dobře zná a nejsou tam pro něj obtížné, když ze mě chce Aygo vyrazit na procházce pamlsek, zařadí se mi k noze a neodlepí se, dokud něco nedostane. Zas tam pěkně funguje nepravidelný rozvrh odměňování, protože se ho pravidelně snažím přesvědčit, aby si dal volno, a on vytrvale čeká, až mi rupnou nervy a dám mu něco k jídlu. Taky to ale může souviset s tím, že používám i další druhy odměn, hlavně hračky, přestože pak víc štěká, většinou za pamlskem nenavádím, takže není zvyklý ho mít při práci před nosem, a snažím se udržovat jasnou komunikaci tím, že používám odnačení, než dám odměnu.

Jaké strategie používáte vy?