Gabby už je zpátky doma a o svojí návštěvě v naší malé republice napsala na svůj blog článek. Přišlo mi škoda si nepřipomenout, jaké máme v něčem štěstí, že žijeme právě v téhle zemi a Gabby svolila, že bych článek přeložila a zveřejnila. Tak tady je.
Katka

Týden v cizí zemi. Mnohá setkání mi přinesla značné postřehy a lekce, které pro mě byly, jako vždy, nesmírné. Když jeden učí etickou komunikaci, tak se neubrání přemítání. Cítím se jako čistá stránka připravená k tomu, abych viděla denní realitu novýma očima.

Takže tento příspěvek je věnovaný milovníkům zvířat v České republice. A ostatním milovníkům zvířat tam venku, aby se rozhodli to štědré místo navštívit.

Představte si místo, kde mají psi povolený vstup do metra i autobusů. Kde město dává dotace školám, aby se děti naučily, jak se chovat ke psům, které potkají venku. Kde v každém parku narazíte na houfy lidí, jak sdílí čas se svými nejlepšími přáteli. Ať jdete kamkoli, všude jsou misky s vodou pro psy. Dokonce i v zoo. Kde je normální, že psi mohou žít v bytech. Kde ve vlaku se mnou sdílí kupé dva lidé a pes. Kde jsou součástí rodinných návštěv také psi a kočky. Kdy nám seminář ve psí škole naruší koně a psi, kteří se na nás jdou podívat.

Jen si to představte! Místo, kde jsou zvířata přijímanou součástí společnosti.

A je to ještě lepší. To když se potkáte s lidmi a máte to štěstí, že je více poznáte. A pochopíte, že jsou celostní komunitou. Dychtivě se učí všemu, co prospěje jejich vztahům se zvířaty. S pokorou se dělí o svoje příběhy a lekce. Respektují jeden druhého a rodinné hodnoty jsou pro ně na prvním místě. Mateřská dovolená trvá několik let. Děti i zvířata jsou vychovávána bok po boku. Historie je zachycována ve veselém umění - obrazy, architektura, sochařství. Humor je možné najít v mnohých těchto výtvorech. Jako je běžný i v každodenní konverzaci. Skoro tak běžný jako přítomnost jejich zvířecích přátel na starobylých uměleckých dílech.

Ta ironie. Naučila jsem se toho více, než kolik dokáži sdělit. Být tam pozvána, to je čest. A pokaždé, když tam jsem na návštěvě, tak se cítím více poctěna.

Doktor František Šusta je pozoruhodný muž. Do Česka přinesl trénink s pomocí pozitivního posilování. Do zoo stejně jako do domácností. Má dost odvahy, aby prověřoval zažité normy. Tahle odvaha vede k polemizování nad samotným pozitivním posilováním. O lekcích, které se naučil, napsal dvě knihy. Těším se, až se od něj bude učit celý svět. Má jméno podle světce, patrona a ochránce zvířat. A jeho nasazení pro etické zacházení se zvířaty ho dělá hodným toho jména. Je také oddaný své rodině. Není pochyb, že jeho děti budou následovat v jeho šlépějích. Naučila jsem se toho od něj velmi mnoho!!

Je odrazem lidí, které jsem potkala a pracovala jsem s nimi na cestě do toho nádherného místa.

Cítím za tu zkušenost vděk. Také smutek, že odjíždím. Česká republiko, ukradla jsi kousek mého srdce. Zpátky domů si sebou beru možnost takové společnosti, jako je tam. Cítím se inspirovaná k vlídnosti. A věrnosti tomu, v co věřím.
Žádné kompromisy. Jen radostná upřímnost.

Článek byl přeložen a zveřejněn se souhlasem Gabby z originálu: http://touchinganimalsouls.blogspot.cz/2016/10/gratitude.html?spref=fb. Foto: archiv Gabrielle Garris.