Dneska ráno jsem narazila na závěrečný díl série televizní show Trick and Treat, kde pět bývalých účastníků skončilo jako pokusní králíci v psychologickém experimentu. Když experiment začal, hned mě napadlo "Hej, to je operantní podmiňování!", a vzápětí vysvětlili, že se inspirovali pokusy B. F. Skinnera, amerického profesora psychologie, který je vlastně praotcem clicker trainingu. Video jsem sdílela na Facebooku, ale pak jsem si řekla, že si zaslouží trochu více prostoru a povídání.

Pravidla experimentu jsou následující: v místnosti je pět lidí, které zavřeli skleněnými dveřmi a na stěně jsou nápisy, které je informují, že pokud získají do 30 minut 100 bodů, otevřou dveře a vyhrají peníze. Za dveřmi je stolek a u kartičky se jménem každého účastníka je pět set liber. Mimo to je nad dveřmi počítadlo bodů a hodiny, které odměřují 30 minut. V místnosti je spousta předmětů - sedací vaky, stoly s jídlem, hrací automat, obruče, balónky, na zemi jsou namalovaná barevná kola... Když účastníci něco udělají, přičte se jim jeden bod. Za chvíli je vidíte pobíhat po místnosti a přesouvat všechny věci.

Co ovšem netuší je to, že jejich chování nemá zisk bodů nejmenší význam. V oddělené místnosti sedí chlápek, který pozoruje akvárium s dvěma rybičkami, a jakmile některá z ryb přepluje přes střed akvária, zmáčkne tlačítko, které přičte lidem v experimentu bod. Ryby plavou v akváriu zcela náhodně a stejně náhodně se přičítají i body. Experiment má ukázat, jak si dáváme do souvislosti zcela náhodné události a vytváříme si na základě chybných souvislostí různé pověry.

Co mi ale přišlo nejzajímavější, bylo, že v průběhu experimentu se na stropě bez upozornění objevil nápis, že se všechny dveře odemknou a pokud jimi jen projdou, tak i bez získání sta bodů získají 150 tisíc liber. Tvůrci vsadili na to, že hosté budou už tak zaujati stěhováním nábytku, že se nápisu nevšimnou. Ukázalo se, že měli pravdu, až do konce nikdo o nápisu nevěděl.

Což je škoda. Hrozně by mě totiž zajímalo, jestli by se skutečně sebrali a odešli by. Asi ano. Ale co kdyby? Jedním z průvodních jevů pověrčivého chování je i to, že se ho vlastník velmi nerad vzdává. Když už konečně jednou našel strategii, která funguje, proč ji opouštět a riskovat neúspěch? Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše. Nejjistější způsob, jak se vyhnout problémům s pověrčivým chováním, je vůbec mu nedovolit vzniknout.

S jakým pověrčivých chováním se setkáváte v tréninku? Je dost možné, že s mnoha. Pověrčivé chování je každé, které zvíře (i člověk) vykonává, a je přesvědčený, že mu přináší odměnu, i když ve skutečnosti je chování nadbytečné a odměnu by získal i bez něj (body by se přičítaly, i když by všichni hosté jen seděli, protože rybičky plavou v akváriu nezávisle na nich). Ovšem nám obvykle škodí, protože se jedná o něco, co upevníme náhodou, a když bychom to chtěli odstranit, tak na tom pes stále tvrdošíjně trvá. Například pomalé provádění zón. Ze začátku pes chodil pomalu, protože se soustředil, aby dobře zastavil. Bylo to tolikrát odměněno (protože se v tu chvíli si psovod hlídal pozici a ne to, jak se tam pes dostane), až si pes vytvořil pověru, že pomalu musí jít vždycky. Často mají psi v odložení na agility pověru, že čím blíže budou první skočce, tím spíše je psovod odstartuje, a nepozorovaně se snaží proplížit tak blízko, jak jen to jde. Nebo byl pes několikrát odměněný za to, že provedl cvik se štěknutím, až proštěká celou dogdancingovou sestavu. Zkuste se zeptat někoho, kdo štěkání v dogdancingu odnaučoval, kolik ho to stálo úsilí a trpělivosti. A pravá perla je, pokud se pes naučí štěkat jen na závodech, potom většina tanečníků na odnaučování rezignuje, a raději se tváří, že štěkání je součást sestavy, dají psovi držet v tlamě rekvizitu nebo vzdají nejuštěkanější cviky.

Když ale budete mít chuť se na psa rozčílit za jeho nesmyslné pověry, pamatujte, že jen vy víte, že to jsou pověry, pro psa to je jen naučené chování stejně hodnotné, jako každé jiné naučené chování. Když se vám nelíbí, musíte ho přeučit.

Pro mě bylo v pořadu každopádně jedno důležité ponaučení: "I když jsi uprostřed práce, neuškodí na chvíli se zastavit a rozhlédnout, jestli se nenabízí jednodušší a výhodnější řešení."