Chyby jsou bohužel nevyhnutelné. Každý se s nimi setká v tréninku a na závodech, a i když se jim snaží ze všech sil předcházet, ne vždy se to podaří. O víkendu na závodech se mi to velmi nedařilo a to mě přivedlo na věci, o kterých jsem už nějakou dobu nepřemýšlela a to ke své chybě. Hned po prvním běhu jsem si ťukala na čelo, že bych měla poslouchat alespoň svoje vlastní rady.

Když někde trénuji a snažím se týmu navrhnout vedení, které sám nedělá, ale mně se zdá vhodné, občas slyším dotaz: "Ale co když to (pes) neudělá?" Obvykle na to odpovídám, že pokud psovod udělá všechno, co má tak, jak má, pak pes taky udělá, co má. Někdy to klapne, někdy ne. Většinou se ale snažím zmínce o chybách vyhýbat, jako klikař se chci co nejvíc zdůraznit, co se dělat má, než naopak. Mentální obrázek o běhu má přímé důsledky na jeho výslednou podobu, takže když si někdo opakuje, že "tam určitě udělá chybu", velmi pravděpodobně ji skutečně udělá tam, nebo někde poblíž (když mi Way zrovna neskočí zónu, zákonitě to zakufrujeme na překážce za ní).

Občas je ale potřeba naplánovat si, jak se chce člověk zachovat, pokud tým někde na parkuru nebo v sekvenci zachybuje. Stejně jako pes, i člověk na chyby reaguje různě, od bezstarostnosti až po pocity frustrace. Na parkuru ale člověk není sám a všechno, co udělá, má nějaký efekt na psa. Dost často stačí, že se vůbec stala chyba, nepřiměřená reakce psovoda, třebaže nechtěná, protože ho nenadálá situace zaskočila, může psovi uškodit a v budoucnu nápravu zkomplikovat. A v tom případě je dobré si nějakou reakci pro případ chyby připravit. Pokud to člověk neudělá a neumí improvizovat, pak se bude na parkuru potácet od jednoho k drihému a nejen, že už mají jednu chybu na kontě, ještě jich mohou vyrobit kvůli rozptýlené pozornosti několik dalších. Mně osobně to navrací duševní rovnováhu a jsem na parkuru mnohem sebejistější, jen tak něco mě nerozhází.

I když je pes z tréninku dobře připravený, může se na závodech stát něco, co ho rozptýlí, takže nevydrží v odložení, neodhadne správně skok a shodí, netrefí slalom nebo z něj předčasně vyběhne, skočí zónu nebo si z vršku áčka udělá vyhlídku. Člověk pak musí chápat, že si pes nevymýšlí z čiré škodolibosti, ale každá chyba upozorňuje na nějaký nedostatek v tréninku nebo vedení. Člověk by si tam měl v duchu udělat poznámku, že některý aspekt jejich agility potřebuje vylepšit, ale byla by škoda si tím kazit závodní den.

Je víceméně na vás, jak se rozhodnete chyby řešit. Záleží na tom, co dovolí pořadatelé, rozhodčí, jestli je pes spíše nesoustředěný a potřebuje uklidnit, nebo nejistý a potřeboval by k tomu trochu uzpůsobit vedení. Můžete se rozhodnout na chyby kašlat a mazat dál, opravit si překážku nebo opravit celou sekvenci. Líbí se mi návrh jedné trenérky v Clean Runu, kdy radí psa, který utekl bez dovolení ze zóny, odložit na místě (bez vrácení na zónu), dojít si do pozice, odkud chtěl psovod startovat, a pak až na povel pokračovat v běhu. Tak psovod izolovaně cvičí, co psovi dělá problémy (vyčkání na povel), a zároveň ho přerušením v běhu "potrestá", že zónu neprovedl ideálně.

Tak kupříkladu mám v plánu takhle opravovat odložení. Wayovi to zase dělá problémy, pokud člověk nevydrží z důsledností a na závodech se nechová stejně jako na tréninku, komplikace na sebe nenechají dlouho čekat. Slalom chci opravit vždy a ideálně pokračovat v běhu, pokud nedokáže dobíhat, snažila bych se dojít do konce s ním, aby to pro něj bylo snazší, ale často zkoušet i obtížnější varianty. Zónu na kladině si opravím jen vrácením se na zónu. Houpačku s áčkem neopravuji. Shozené tyčky se snažím opravovat spíše skokovou gymnastikou, takže psa zastavuji, jen pokud mám pocit, že pokračování ve skákání nemá smysl, ale většinou si Waye posadím nebo mu dám za úkol nějaký jiný cvik s dogdancingu a odměním ho za správnou reakci, zatímco přemýšlím, jak by se dala skoková technika vylepšit. Nerada z parkuru odcházím, protože mi to málokdy něco dá (a Wayovi taky), ale občas to je vhodné řešení, pokud se pes nedokáže ani po několika zastavení soustředit na práci.

Když jdu na trať a promyslím si, co chci udělat v případě chyby, můžu z ní vytěžit mnohem více, než kdybych připravená nebyla. Nicméně doporučuji soustředit se hlavně na to, co dělat, aby k chybám nedocházelo. Líbí se mi citát Samuela Becketta: "Zkusils to. Selhals. To není důležité. Zkus to znovu. Selži lépe." I když se spíše řídím hláškou z Červeného trpaslíka - "Mám příležitost to zvorat znovu naprosto originálním způsobem."

Jinak ty citáty mi připomínají motto, které mají v Kladrubech - "Naším úkolem je pomáhat, vaším bojovat." Když se nad tím člověk zamyslí, diskvalifikace vlastně není nic tragického, a to i když člověka potká na mistrovském parkuru.

Handbike aneb kolo na ruční pohon