Když jsem psala článek "Jaká pravidla jsou jinde", narazila jsem i klub ve Velké Británii, který vede Greg Derrett, ale nedokázala jsem rozluštit, jaké výšky vlastně skáčou, takže jsem se o něm raději nerozepisovala.
Jak někteří možná víte, britští velcí psi museli v minulosti skákat více než 70 cm vysoké skokovky. Na stránkách UK Agility jsem našla následující tabulku (rozměry jsou tak zvláštní, protože to je přepočítané z palců):
| výška psa | výška skoku | výška áčka | výška dvojité překážky | skok daleký | výška kruhu |
| 30,5 cm a méně | 30,5 cm | 1,72 m | 30,5 cm | 61 cm | 22,9 cm |
| 40,6 cm a méně | 38,1 cm | 1,72 m | 38,1 cm | 76,2 cm | 30,5 cm |
| 50,8 cm a méně | 61 cm | 1,80 m | 61 cm | 122 cm | 53,3 cm |
| nad 50,8 cm | 76,2 cm | 1,80 m | 76,2 cm | 152 cm | 68,6 cm |
Jenže v řádu jsem našla nižší výšky skoku, upravené podle pravidel Championship Programme USDAA, přesněji řečeno podle IFCS.
V Articles jsem pak narazila článek, který obhajuje uvedené výškové rozdělení podle UK Agility a opodstatnění vysokých skoků jakožto prostředku pro bezpečnější pohyb psa po parkuru a lepší styl skoku (doporučuji přečíst, samozřejmě se s tím ztotožňuji). Proč tedy jsou uvedené dvoje verze kategorií a která je vlastně ta pravá? Zdálo se mi, že se svojí angličtinou nedokážu rozluštit, jaké výšky se tedy vlastně skáčou a proč, takže jsem se rozhodla, že nebudu psát o něčem, čemu nerozumím.
Jenže nedávno jsem se na stránky vrátila, a jak tak procházím staré zprávy, narazila jsem na zmínku o hlasování na začátku roku 2006, kdy klub dal členům možnost vyjádřit se při hlasování, které výškové kategorii by dali přednost, jestli původním vyšším skokovkám, nebo mezinárodnímu rozdělení IFCS. Zdá se, že členové zvolili nižší výšku, takže skokovky 75 centimetrů jsou už minulostí.
Nechci tady diskutovat opět o tom, jestli by psi neměli skákat až do nebe, stejně bych nemohla napsat nic jiného, co by už nebylo řečeno v článku UKA. Ale zaujal mě fakt, že klub se členy spolupracuje a snaží se přizpůsobit podmínky na závodech především tak, aby to vyhovovalo jim. Nabídl dvě varianty a vyzval každého, kdo by měl další, ať ji předloží k posouzení. Členové mohli v klidu uvážit, co by bylo nejlepší, a taky pak podle svého přesvědčení hlasovat. Přijde mi to jako lepší způsob, než mít deset minut na rozmýšlení na členské schůzi, nebo když určitá skupina lidí něco vymyslí, odsouhlasí, vyhlásí, pak zjistí, že to vlastně moc nefunguje, a šup, za dva roky ty pravidla zase nějak změníme.
Do členské schůze klubu agility ČR zbývá ještě více než dva měsíce, ale už se to blíží... Předpokládám, že by měla vypadat tak, aby vyhovovala především členům.