Nedávná diskuse o zavedení čtvrté výškové kategorie do agility mě navedla k tomu, abych se poohlédla po praktikách v zahraničí, konkrétně v Americe, kterou znám trochu z Clean Runů. Už několik let čtu o tom, že závodníci získávají body a ty střádají na tituly, jakým je třeba MACH a kolik MACHů mají ti nejlepší (Linda Mecklenburg jich s Awesome měla 7) a vtipy jako "There's No Q Like a Res-Q", takže by nebylo na škodu o tom zjistit trochu více. Navíc jsem z občasných výsledků věděla, že americké kluby (nezůstali totiž u jednoho) mají i více výškových kategorií. Čtyři kategorie má i mistrovství světa IFCS (International Federation of Cynological Sports) pořádané jednou za dva roky.

Úvod

Nejdříve bych se ráda pozastavila u úvodu, tedy představení agility před samotným popisem překážek, soutěží a dalších pravidel pro závodění nezbytných. Nejprve řád Klubu agility ČR platný od 1. 1. 2009 (celé znění naleznete na http://www.klubagility.cz/rad-agility.html):
Agility je výchovná i zábavná činnost psovoda se psem. Podle nároků na výkon lze agility provozovat jako rekreační hru i jako vrcholový sport. Je určeno pro psy všech plemen a psovody všech věkových kategorií. Agility je bezkontaktní sport se zvláštním důrazem na úzký a přátelský kontakt se psovodem a radost z pohybu, ve kterém pes bez vodítka a obojku překonává na povel psovoda různé překážky. Ze strany psovoda vyžaduje agility rychlé reakce, promyšlené vedení psa i sportovní výkon při běhu se psem. Psu a psovodu by agility mělo přinášet radost a prohlubovat jejich partnerský vztah. Řád agility vychází z mezinárodního reglementu agility FCI. Pro provozování agility jsou závazné podmínky dané tímto Řádem agility ČR, Soutěžním řádem Klubu agility ČR a Řádem na ochranu psů při soutěžích agility.

Pak tu je řád závodů podle AKC (American Kennel Club) v mém vlastní překladu (originál zde: http://www.akc.org/pdfs/rulebooks/REAGIL.pdf):
Účelem AKC agility závodů je poskytnout majitelům psů možnost předvést psovy fyzické schopnosti a ochotu pracovat s psovodem za různých podmínek. Závodění začíná na základní úrovni obratnosti (v originále je "agility", což je jednak název sportu, jednak i to, co je náplní daného sportu, v tomto případě bych sázela na to druhé) a pokračuje ke složitějším úrovním, které vyžadují předvedení větší míry vycvičenosti a spolupráce s psovodem.
Agility vyúsťuje v lépe vyzrálého psa v kondici, poskytuje dobrý základní trénink pro psy z útulku, ukazuje psa dobře vytrénovaného a společenského a je divácky poutavé.
Agility závody jsou sportovní událostí a všichni zúčastnění by se měli řídit zásadami sportovního chování jak na parkuru tak i mimo něj.

Další z amerických klubů USDAA (United States Dog Agility Association) nemá takový obecný úvod, hned z kraje odůvodňuje svoje založení za účelem "podpory mezinárodní úrovně agility" po vzoru britských pravidel, které potom změnili na motto: "podpory soutěžních úspěchů v agility" ("competitive excellence" je spíš "soutěžní výbornost", ale v češtině to moc nevyzní). Úlohu psa a psovoda přeci jen trochu zmiňují (celé znění: http://www.usdaa.com/binary/files/rules_ebook_2004_chp1.pdf):
USDAA akce jsou otevřené pro všechny psovody bez rozdílu, kteří se budou chovat sportovně a budou dodržovat pravidla stanovená v tomto řádu.
Pak tam jsou podrobněji rozepsané sankce při nedodržování pravidel a podobně, až se dostanou ke psům:
Závodníci smí soutěžit s jakýmkoli psem, čistokrevným nebo křížencem (podléhajícím pravidlům níže - min. 18 měsíců věku atd.). Klíčovou součástí sportu je přitom ukázat schopnost a odbornost závodníka v tréninku a provedení, které prokáže hlavní vlastnosti psovy obratnosti (opět agility) - síla, ohebnost, jistota a celková atletičnost. Takové vlastnosti jako síla a rovnováha jsou vidět na přebíhání šikmých ploch, ohebnost v proplétání se řadou tyček, pohyblivost při probíhání skrz tunely nebo skákání přes překážky, které v kombinaci s mezeným časovým limitem vyžadují i reakci na kontrolu psovodem při navádění skrz trať.

Když porovnám tyto tři náhledy na obecnou povahu agility, dávám přednost naším zahraničním spolubojovníkům. Nejen, že je zmíněna ona nezbytná aletičnost a fyzické předpoklady pro sport, ale naopak se nehovoří o "sportovním výkonu" psovoda, jen o jeho sportovním duchu. Je také opomenutý jakýkoli trénink.

Výška psa versus výška skokovek

Byla to vlastně diskuse nad počtem výškových kategorií a výškou, kterou mají skákat, co mně vyprovokovalo v pátrání v cizích řádech, tak jaký je výsledek? Nejprve rekapitulace situace u nás:
3 výškové kategorie a k nim skokovky s rozmezím 10 cm

Žádným pravidlem není upravené, jaká výška je při určitých podmínkách doporučená (např. na menších závodech nižší, na šampionátech vyšší...) a proč je rozmezí právě 10cm (zatímco pro psa velkého 50cm to představuje 1/5 jeho výšky, pro psa velkého 30 cm to je už 1/3 jeho výšky). Jedinou výjimkou ve výšce překážek je kategorie veteránů pro psy starší 8 let (large) a 9 let (small, medium) - maximálně 20cm, 30cm a 40cm. Není ani řečeno, jestli se výška může lišit i v rámci jednoho parkuru.

AKC má šest výškových kategorií a dvě třídy "Regular Class" a "Preferred Class". Přestup mezi oběma třídami je možný. V Preferred Class je navíc standardní čas prodloužen o 5 sekund vůči odpovídající Regular Class.

Psi v AKC můžou startovat od 15 měsíců, ovšem až do dvou let je rozhodčí může kdykoliv znovu přeměřit a až poté dostanou natrvalo "Jump Height Card" s výškou svého psa Pokud psovod chce, může startovat ve výškové kategorii vyšší než kam by pes spadal, v nižší startovat nemůže.

USDAA má výškové kategorie čtyři, ovšem má dva "programy" ve kterých pes může závodit. Buď běhá v Championship Program, kde se výška podobá světovému průměru, nebo pes startuje v Performance Program, kde je nižší výška a delší standardní čas (myslím, že o 3 sekundy), je to jakési nahrazení a rozšíření závodů pro veterány (Veteran Agility Program). Psi mohou závodit v obou "programech" současně.

Podle tohoto rozdělení se běhá i mistrovství světa IFCS (jejich stránky jsou zde: http://www.dogsport.ru/), ovšem jen podle Champioship Program.

Výkonnostní kategorie a soutěže

Jak každý ví, na našich závodech se může setkat s otevřenými běhy Agility a Jumping (Open Agility, Open Jumping) pro psy různých výkonnostních kategorií, a s běhy pro týmy různých zkušeností - zkoušky první, druhé a třetí úrovně. Otevřených běhů se pes může účastnit kdykoli s výjimkou po přestupu do kategorie veteránů. Přestup mezi výkonnostními kategoriemi je regulován pravidly - pes musí doběhnout minimálně třikrát s maximálně 5,99 trestnými body (A1 do A2), nebo bez trestných bodů s umístěním do třetího místa (A2 do A3 a pro obhájení A3). Z otevřených běhů tým získává body do celoroční soutěže Pes roku.

Soutěže v AKC a USDAA jsem prohlédla jen zběžně a zatím jsem neporozuměla zcela principu pro získávání bodu pro přestup. Pes smí totiž mezi kategoriemi přestupovat na základě bodů, které získá z určitých běhů, a ty může získávat kvalifikačním během (qualified), popřípadě i umístěním nebo kvalifikováním se jak v agility, tak jumpingu... Tak pes může získávat i nejrůznější tituly, přičemž v AKC je nejprestižnější "Master Aglity Champion - MACH". V obou klubech nemají řádné "otevřené běhy", všechny soutěže jsou rozdělené podle výkonnostních kategorií.

Aktualizace a oprava 22. 3. 2010

Hledala jsem a hledala, až jsem našla, jak tým získá titul MACH. Kromě 20 Double Q (doběhnout 20x v jednom dni čistě v agility i jumpingu) potřebuje 750 bodů MACH bodů - za 1 sekundu pod standardní čas (samozřejmě se počítají jen v čistém běhu) tým získá 1 bod. Pokud zvítězí, bočet bodů z běhu se zdvojnásobí. Pokud se umístí druhý, získané body se vynásobí 1 - 1,5x. Když mi tohle došlo, tak mi spadla čelist nad Awsomem Lindy Macklenburg, který MACHa získal sedmkrát.

V AKC to jsou tři kategorie: Novice, Open a Excellent, přičemž se v nich můžou běhat Standard (normální agility), Jumpers With Weaves (jumping) nebo Fifteen and Send Time class (něco jako Gambler). Novice se navíc dělí na sekci "A" pro psy, kteří ještě nezískali žádný titul a pro psovody, kteří nezískali žádný titul, a "B" pro psy, kteří získali titul s jiným psovodem nebo psovody, kteří získali titul s jiným psem. Stejně tak v Excellent A jsou psi, kteří mají titul z Open i Excellent, ale nemají potřebné body pro přestup do Master (Excellent B), v Excellent B (Master) jsou pas psi s titulem z Master. Zdá se vám to komplikované? To všechno se dělí ještě na Standard a JWW a FAST. Mimo to mají ještě International Sweepstakes Class podle mezinárodnějších pravidel.

USDAA má podobně několik kategorií a složitá pravidla pro získávání bodů a titulů, ovšem zajímavé na ní je, že v oficiálních kategoriích, ze které ty body získávají, se vyskytuje i to, co bychom u nás nazvali hrami. Závody jsou tak okořeněné o další prvek. Tři výkonnostní kategorie jsou Starters, Advanced a Masters, třídy se dělí na Standard (agility) a Nonstandard (Jumping, Gambler, Snooker a Relay). Podrobný popis Standard Agility Class je zde: http://www.usdaa.com/binary/files/rules_ebook_2004_chp345.pdf, Nonstandard Classes zde: http://www.usdaa.com/binary/files/rules_ebook_2004_chp6.pdf. Agility a jumping se běhají stejně jako je známe my. V Gambleru má každá překážka určitý počet bodů a tým je jejich správným překonáváním sbírá, po uplynutí časového limitu určeného pro první část pes musí ještě proběhnout takzvaným "Gamble" neboli žolíkem, který je obvykle postavnený tak, aby psovod musel řešit určitý prvek na dálku (na zemi je vyznačený prostor, km psovod nesmí zaběhnout). Relay je štafetový běh, kdy parkur je rozdělen do tří tratí a každou část běží jeden z tříčlenného družstva, kteří si předávají štafetu. Snooker je na mě už moc složitý, doporučuji k vlastnímu studiu. Podobně jako Gambler je založený na tom, že každá překážka má svoji "barvu" jako koule v billiardu, pes za ně sbírá body a zároveň musí proběhnout "úvodní" a "závěrečnou sekvencí". Všechny kategorie jsou rozděleny podle výkonnosti a pes v nich může získávat body a tituly. Jestli vás zajímá takový Gambler, tak tady je jeden z WAC 2008 i s plánkem, Snooker zase můžete vidět ze stejné akce v podání Susan Garrett.

V Americe existje spousta dalších klubů, které se zabývají agility a mají svá vlastní pravidla, aby si každý našel, co mu vyhovuje. Samozřejmě to v praxi tak jednoduché není, USA je rozlehlá země a ne vždy je klub, pořádající zvláštní závody, v okolí. Ale přesto může být zajímavé podívat se například, co nabízí NADAC. Mimo "normálních" běhů má i spoustu her vhodných pro psy, kteří z nejrůznějších důvodů třeba nemohou skákat - parkury jsou složené jen z oblouků, tunelů, tunelů a oblouků a zónovek... Tady je například video z mistrovství 2008.

V souvislosti s kategorií XS jsem narazila i na další americký klub - Teacup Dog Agility Association (TDAA). Je to právě klub specializovaný svými pravidly a překážkami pro toy psy. Nejen, že výška překážek je nižší, ale všechny překážky mají upravené rozměry a vzdálenosti mezi nimi jsou menší, takže proporciálně odpovídají překážkám pro velké psy a parkury tak v možnosti zvolit v rychlosti špatnou překážku odpovídají parkurům stavěným pro velké psy. I malí psy mají čtyři velikostní kategorie. Maximálně pes může měřit 43 cm, pak skáče 40 cm. Nejmenší kategorie je pro psy měřící 20 centimetrů, kteří skáčí jen deset čísel. Musím říct, že najít ilustrační video, kde by se pes neschovával v tunelu, nebo nestál před houpačkou a nepřemýšlel, jestli vyleze nahoru nebo ne, bylo docela náročné, což svědčí o tom, že pouhé snížení překážek psa pro agility nijak zvlášť nenadchne. Ale tady je konečně jeden papilon, který se zastaví jen na stole.

stránky Klubu agility České republiky
stránky American Kennel Club
stránky United States Dog Agility Association
stránky International Federation of Cynological Sports
stránky North American Dog Agility Council
stránky Teacup Dog Agility Association