Když jsem narazila na článek Stable versus Unstable: Which is Best for Strengthening your Canine Athlete? od K9 Fitness Solutions, a zalíbil se mi přístup, že fitness pro psy nezačíná a nekončí jen cvičením na labilních plochách. Se svolením autorů jsem článek přeložila a mohu ho zveřejnit zde.

Členem Asocice a rehabilitace zvířat jsem hned zkraje od jejího založení, hlavně ze zvědavosti a kvůli členské slevě na semináře a workshopy, které pořádají a na které jezdím ráda, když mi to časově vyjde. Na ucelený desetivíkedový kurz jsem se ale zatím nepřihlásila, protože jsem byla rozpolcená mezi všemi dalšími možnostmi - magisterské studium na několika univerzitách v Anglii (například), Certified Canine Rehabilitation Therapist Program pod University of Tenesse, Certified Canine Physical Therapist pod Canine Rehabilitation Institute i méně náročné verze, jako třeba Canine Body Worker od Caninology, což ale není fyzioterapeutické vzdělání. Dělat si bakaláře v Jihoafrické republice na Equine-Librium jsem rovnou zavrhla jako už za hranicemi mých možnosti. Nejspíš bych zůstala pořád nerozhodná, nebýt kamarádky Šárky z Forever Free, která mě přemluvila, ať jedu s ní, že bude sranda.

Zatímco agiliťáci sledovali běhy na mistrosvtví světa v agility a dogdancingaři tance na mistrovství Evropy v dogdancingu, já seděla na kurzu "Úvod do fyzioterapie fasciálních tkání" pořádaných Rehaeducou vedený lektory Mgr. Zdeňkem Čechem, Mgr. et Mgr. Helenou Voráčkovou a Mgr. Janem Tolarem. Fascie a práce s nimi se stává velkým tématem (ona je tedy velkým tématem dlouho, ale já se k tomu dostávám až teď). A jako většina lidí bojuji s termíny akcí, mými volnými termíny a rozpočtem. Na kurz jsem se hlásila, aniž bych o něm něco věděla, což je samozřejmě obecně velmi neefektivní. Měla jsem zrovna volný termín, tak jsem se zapsala.

Vždycky jsem ráda, když se mi podaří natočit nějakou vlastní botu, takže se nemusím strefovat do cizích. Chtěla jsem natočit několik různých postojůu našich psů, ale protože venku bylo hnusně a chtěla jsem víc prosotru a světla, než mám v pokoji, vzala jsem psy do kuchyně. Kde je lino. Mimo to, že z postojů nic moc nebylo, protože se psům pořád někam rozjížděly nohy, tak se Sik zvládl, jako normálně prdlé štěně, rozjet celý. A protože jsem už dlouho chtěla napsat něco ke klouzavým podlahám, teď mám i příležitost.

Je to pech, co dodat. Někdy to je vteřina, kdy pes spadne z kladiny a zničí si zápěstí. Někdy plány překazí vrozená vada, která nakonec sportování znemožní. Někdy člověk neodhadne načasování a množství zátěže a dojde ke zranění z přetížení. Něčemu by možná šlo předejít, něčemu ne. Risku by se člověk vyhnul jedině tak, že by nesportoval. Ale i tak pes může spadnout ze srázu, člověk si utrhne sval, když po ránu dobíhá tramvaj.