Zvláštní, jak v nás některé věci umí probudit nostalgii. Díky upozornění kamarádky jsem se jela podívat na mistrovství České republiky borderek a pohled na tolik černobílých stvoření, zejména těch, které zároveň tanec nahlas komentovaly, mě ihned vrátil o několik let zpět, k sestavám, hudbě a kostýmům dávno zapomenutým.

Co se pohybuji zase trochu více v dogdance, tak mi přijde zajímavé, že jako jedna z prvních zkoušek, kterou se začátečníci rozhodnou složit, že Freestyle jednička. Ono to je do jisté míry pochopitelné, protože obsahuje triky, které psovody většinou baví cvičit (a tím pádem to baví i psy), není tam potřeba tolik hlídat tempo psa jako u Musical Dressage a klade pramalé pohybové nároky na psovoda na rozdíl od Tanců. Heelwork má málokdo v oblibě a u CDC to určitě nebude lepší než u DDCCR, protože se kladou mnohem větší nároky psa ve zvládání nejen chůze, ale i dalších cviků po boku psovoda. Zřejmě kvůli zažitým nezábavným postupům z klasického výcviku většinu psů chůze u nohy nijak nenadchla a psovodi nemají přílišnou motivaci pro její rozvíjení. Což mi přijde jako škoda, protože pes, který umí krásně chodit u nohy, může okouzlovat publikum při každém kroku.

Tak jsem si dneska našla čas konečně si trochu zacvičit dogdancing. Jsem tak trochu v depresi z tohho, že nedokážu vymyslet sestavu na mistrovsvtí republiky. Taneční sestavu mám z většiny hotovou a ani mi nějak nezáleží na tom, jak vlastně dopadnu, ale ráda bych konečně něco spíchla do HTM nebo Freestyle. Nemůžu ale moc pomýšlet na nové cviky, protože pracuji na nose targetu do agility. Přitom by se člověk při vymýšlení sestavy neměl nechat omezovat tím, co pes už umí, a snažit se využít nápady, které dostane při poslouchání hudby a nové cviky pak zapojit. To doporučuje při vymýšlení choreografie Annie Clayton, jejímž návodem se nechávám ráda řídit. Další můj oblíbený článek o choreografii je od Hetty van Hassel (články najdete ve zpravodaji klubu DDCCR).

Dívala jsem se na video ze tří kol Jarního poháru Brasy. Nejdříve tam startovaly pokročilé týmy v Advanced a potom začátečníci v Beginners. Možná právě pro srovnání s pokročilými pak nezkušenost a chyby začátečníků byly do očí bijící. Chtěla bych zdůraznit především ukazování psovi a neustálé opravování jeho chyb, popřípadě zjevnou nejistotu nebo dokonce rozčilení psovodů, pokud se vystoupení nedaří podle jejich plánů.

vzájemná důvěra je klíčová

Kostým jsem si vyžehlila,
rekvizity zabalila,
zatímco pes klidně leží,
mně se vlasy hrůzou ježí,
zítra máme předvést všem,
jak tancovat dovedem.

Srdce mám až v žaludku,
ach, už se to blíží,
srdce mám až v žaludku,
nohy se mi kříží.

Proč si nevzít příklad z Waye,
když mám nervy, on si hraje,
já chci brečet,
on chce ječet,
vrásky si s tím nedělá,
když on ne, tak proč mám já?