Co se pohybuji zase trochu více v dogdance, tak mi přijde zajímavé, že jako jedna z prvních zkoušek, kterou se začátečníci rozhodnou složit, že Freestyle jednička. Ono to je do jisté míry pochopitelné, protože obsahuje triky, které psovody většinou baví cvičit (a tím pádem to baví i psy), není tam potřeba tolik hlídat tempo psa jako u Musical Dressage a klade pramalé pohybové nároky na psovoda na rozdíl od Tanců. Heelwork má málokdo v oblibě a u CDC to určitě nebude lepší než u DDCCR, protože se kladou mnohem větší nároky psa ve zvládání nejen chůze, ale i dalších cviků po boku psovoda. Zřejmě kvůli zažitým nezábavným postupům z klasického výcviku většinu psů chůze u nohy nijak nenadchla a psovodi nemají přílišnou motivaci pro její rozvíjení. Což mi přijde jako škoda, protože pes, který umí krásně chodit u nohy, může okouzlovat publikum při každém kroku. boční pozice u nohy

U mě je chůze u nohy jednak nezbytnost, jednak srdcová záležitost. Byl to první cvik, který jsme naučili s clickerem, a protože se Way naučil jakž takž chodit u nohy až v roce (kdy jsem viděla postup Mary Ray), je to pro mě důkaz nejen že psovod dokáže všechno, co bude chtít, ale že při tom bude jeho pes spolupracovat. Bohužel nejsem natolik extrovert a dobrý trenér, abych pro chůzi u nohy dokázala nadchnout ostatní týmy. Polovina problémů, která jim znemožňuje pokroky při chůzi nejen dopředu, ale hlavně do stran, v couvání a točení na místě, je způsobena neporozuměním psa základní pozici vedle nohy. Přiznám se, že jsem strávila asi týden jen naváděním psa vedle nohy a odměňováním ho tam ve stoje, než jsem mohla přejít na nějaké to točení a pak i na chůzi rovně. A ještě mnohem déle to trvalo u reverse heel position a ani u "boční" chůze u nohy, kterou jsem začala cvičit teprve nedávno, jsem se zatím moc daleko přes první fázi také nedostala. Věřím totiž na to, že když budu stavět na pevných základech, při učení obtížnějších pohybů se mi to vrátí i s úroky.

Někdy v létě jsem četla, že chtějí zavádět/zavedli v UK dolní věkovou hranici pro účast ve Freestylu na 18 měsíců, zatímco pro HTM jen 12. Richard Curtis to zdůvodňuje tím, že ve freestyle bývají často technicky obtížnější i fyzicky náročnější skoky, než by měl psovod se psem v mladém věku cvičit. Zároveň uvádí myšlenku, že by to mohlo lidi motivovat k lepší práci u nohy. Možné je všechno, třeba pomůže i DVD, které o tréninku speciálně HTM vydal.

Tady je několik mých oblíbených HTM vystoupení:


http://www.youtube.com/watch?v=sknEaZHHbhc


http://www.youtube.com/watch?v=hcvITIhqcS8