Tak jsem si dneska našla čas konečně si trochu zacvičit dogdancing. Jsem tak trochu v depresi z tohho, že nedokážu vymyslet sestavu na mistrovsvtí republiky. Taneční sestavu mám z většiny hotovou a ani mi nějak nezáleží na tom, jak vlastně dopadnu, ale ráda bych konečně něco spíchla do HTM nebo Freestyle. Nemůžu ale moc pomýšlet na nové cviky, protože pracuji na nose targetu do agility. Přitom by se člověk při vymýšlení sestavy neměl nechat omezovat tím, co pes už umí, a snažit se využít nápady, které dostane při poslouchání hudby a nové cviky pak zapojit. To doporučuje při vymýšlení choreografie Annie Clayton, jejímž návodem se nechávám ráda řídit. Další můj oblíbený článek o choreografii je od Hetty van Hassel (články najdete ve zpravodaji klubu DDCCR).

Trénink dogdancingu u mně probíhá ve třech fázích - trénování nových cviků, trénování sestavy na závody a poslední, nejméně častá a nejvíce oblíbená, je improvizace při výběru hudby a vymýšlení choreografie.

Trénování nových cviků

Nové cviky začínám učit doma v předsíni, po ruce mám clicker a spoooustu pamlsků. Cvičím je tak, jak se cvičí s clickerem, nejdříve tedy bez povelu a s minimem ukazování a navádění, ke správnému výsledku ho "vedu" klikáním ve správné chvíli za správné věci. Když cvik zvládá dobře doma, začnu ho učit i na procházkách venku, buď samostatně, nebo jako první před dalšími, už naučenými, cviky. Snažím se ho od ostatních vždy oddělit hrou nebo odložením. Když zvládá dobře cvik i venku, můžu přidat povel a cvik pak zařadím mezi ostatní naučené a počítám s ním do sestavy.

Trénování sestavy na závody

Když se pustím do trénování sestavy, už jí mám vymyšlenou a vím, kam v hudbě který cvik patří, a sama na hudbu umím odcvičit svojí část sestavy, abych pak Waye nemátla, když budu učit jeho. Netrénuji celou sestavu, ale jen určité vybrané části tak, aby mi seděly na hudbu. Celou sestavu si sjedu jen dvakrát nebo třikrát v posledních čtrnácti dnech před závodem. Jinak se zaměřím na dva až tři cviky, které se snažím dovést k dokonalosti - aby vycházely do hudby, aby Way neváhal, dělal je přesně a aby se nenechal rušit mými pohyby. Když někde zjistím problém, izoluji ho a pracuji na něm tak dlouho, nekud neuděláme nějaký pokrok. Way má například problémy s tím, že se mu nechce vždycky ihned vstávat do velkého trpaslíka. Dělám proto ten cvik pořád dokola, pokud se nezvedne včas, zavolám si ho a zkusíme to znovu. Jakmile se mu cvik podaří, následuje velká odměna a nadšení, jak je to jen možné, že mám tak úžasného psa. Se cvikem přestanu v okamžiku, kdy se mu povedou dva úspěšné pokusy za sebou, nebo když na něm vidím, že ho to přestává bavit, tak rychle zakončím posledním úspěšným pokusem.

Někdy to vyjde tak, že ani nic dalšího nestihnu, ale když se mu daří dobře, většinou takhle protrénuji dva prvky ze sestavy. Snažím se vést záznamy, co se mu jak dařilo a co jsem procvičila, abych pak mohla pracovat na nejvěších problémech. když cvičíte každý den, tak si to pamatujete, ale po delších časových úsecích už můžete zapomínat a zbytečně pak trénovat něco, co není třeba, nebo naopak zapomínat na důležitý prvek.

Vymýšlení choreografie

Co jsem si v poslední době oblíbila jak u zkoušek, tak závodů, je vymýšlet choreografii zároveň se psem. Vyberu si písničku, která se mi líbí a trochu se jí naučím, abych věděla o hlavních změnách tématu, rytmu, gradacích atd., popřemýšlím o různých cvicích (doporučuji vymýšlet v pohybu, máte lepší představu, co jak stihnete) a vezmu si ji na trénink i s reprosoustavou.

Pustím si jí a nejdřív s Wayem trénuji, zkouším různé cviky a jak by se mi líbily k hudbě. Prostě improvizuji, řeknu Wayovi, co mně zrovna napadlo, skáču si, jak mně napadne, občas si mu řeknu i o cviky, které neumíme (samozřejmě ne povelem, ale třeba rukou naznačím, kam bych chtěla, aby šel, je jedno, jestli něco udělá, nebo ne). Říkám si, "jo, to se mi líbí, to by šlo, popřemýšlím o tom" nebo "hm, no, není to nic moc, do toho nepůjdu". Když mám z hudby dobrý pocit, pracuji na ní i dál.

Chci říct hlavně jedno - cvičte s hudbou! Je to úžasný a jedinečný pocit, najednou máte dojem, že do sebe všechno dokonale zapadá, že teď najednou děláte dogdancing, zatímco předtím to byly jen cirkusové kousky. Když narazíte na správnou hudbu, nabije vás to energií a vaše emoce se přenesou i na vašeho psa. Ten pocit svobody a nekonečných možností, to jak se spoléháte na psa, že udělá skutečně to, co mu řeknete... Když se na závodech dokážu uvolnit, je to taky takové, neopakovatelné.

Improvizace je na psa nesmírně náročná, protože nejednáte automaticky a dáváte pozor nejen na něj, ale i na hudbu. Nedělejte proto moc cviků za sebou a nezapomeňte na pořádnou pochvalu. I když myslím, že to nemusím připomínat, protože když se vám bude všechno dařit, sami vybuchnete radostí a budete se psem dovádět a muchlovat ho, i když se bude třeba bránit, že by jako nejdřív chtěl ten balónek.