No nemyslela jsem si, že opět budu psát oslavnou ódu na akci s Františkem Šustou, ale ono to prostě nejde jinak. Zatím jsem byla na prodlouženm semináři a teď jsem jela na seminář/besedu "Jak naučit chování". Bylo to opět tak super, že jsem postavená mezi dilema, nakolik musím šetřit na Susan v Německu a nakolik bych se dokázala procpat na další seminář (kromě toho, na který jsem už přihlášená do Plzně, cha cha).

Jak se blíží konec semestru, pozoruji na sobě zajímavý jev. Nejdříve je potřeba uvést vás čtenáře trochu do obrazu - řekla jsem si, že jeden bakalář nestačí a dala jsem se na studium dalšího. Na Zemědělce jsme už napsali víc písemek, než za celé FBMI dohromady. Přestože se ale blíží zkouškové a bylo by tedy lepší se učit intenzivněji, jsem spíše línější a línější. Proč a jak to souvisí s tréninkem psů? Čtěte dál.

Před týdnem jsem měla seminář na téma clicker trénink a hned druhý den jsem si uvědomila, co za zavádějící informaci jsem tam plácla. Jsou totiž takové dva druhy posilování a dva druhy trestů (viz Stavební kameny clicker trainingu). Obvykle říkám, že CT není čistě pozitivní metoda, protože kromě pozitivního upevňování (odměnění psa tím, že mu dáme něco, co chce) občas využívá i negativního trestu (odejmutí psovi něco, co chce, například izolace od rušivých podnětů, když štěká na běhající psy a nevnímá povely psovoda). Samozřejmě je snaha používat tresty co nejméně a stavět na dlouhé historii odměňování za správné chování, protože jen posílení (= odměny) může psa naučit nějakému chování. Ale díky článku v Clean Runu jsem si uvědomila, že dost často sama používám ještě jednu formu posilování, a to negativní posilování.

Na začátku listopadu jsem byla na odpolední přednášce o pozitivním posilování od trenéra zvířat (doufám, že si český termín pamatuji správně) Františka Šusty. A byl to parádní zážitek, měla jsem pocit, jako bych se ocitla v zhmotnělé knížce od Karen Pryor. Naštěstí to vypadá, že seminářů s panem doktorem bude čím dál více, tak bych chtěla nabídnout pár důvodů, proč se alespoň jedné akce účastnit (sama jsem přihlášena už na druhou, protože dobrých věcí není nikdy dost).

Snažím se vytvořit nějaké směrnice pro zkoušky Czech Dogdance Clubu druhého stupně a bojuji s definicemi cviků, ze kterých by bylo hned patrné, co bude hodnoceno jako chyba. Protože platí "co není zakázané, je dovolené", takže je potřeba mít jasná kritéria pro posouzení provedení. V tréninku s clickerem se psovod při rozhodování, za co chce kliknout, má řídit kritérii cviku, které by měla být pro psa jednoznačná a pro vás dost jednoduchá, abyste okamžitě věděli, zda pes splnil, co jste po něm chtěli, a tedy si zaslouží klik, nebo zatím na cvik nepřišel a vy nemáte co označit. Kritériem může být například "zvednutí packy nad výšku lokte" nebo "šlápnutí minimálně jednou jakoukoli packou kamkoli do prostoru zóny".