Tak dneska jsem složila poslední zkoušku z (opět) prvního ročníku a mám oficiálně prázdniny. Teoreticky jsem ji mohla mít hotovou už před týdnem, ale já jsem se radši chtěla nechat praštit do hlavy, lovit raky z akvárka, už potřetí si poslechnout seminář o pozitivním posilování a poprvé o povídání si s mým nejlepším přítelem a nakonec posuzovat na prvních dvojzkouškách... To je jasné, že škola musí počkat.

Už jsem skoro na konci Touching Animal Soul od Gabrielle Harris, kde znovu opakovala, nakolik je důležité soustředit se na přítomnost a na zvíře, se kterým právě pracujeme. Naše emoce nás při tréninku ruší, uniká nám chování, které zvíře nabízí, pozdě nebo neadekvátně reagujeme. Další důležitou podmínkou pro efektivní trénink byla jednoduchost a srozumitelnost komunikace. Snažila jsem si to přeformulovat do jednoduchých pouček, které by mi v hlavě naskočily, když půjde tréninková lekce z kopce, a podařilo se mi zabrzdit dříve, než si dole rozbiji ústa.

Určitě znáte pravidlo, že nové věci by se měly začít učit v klidném a známém prostředí bez rušivých prvků. Teprve ve chvíli, kdy pes cvik zvládá celkem slušně, by se s ním měl psovod přemístit do prostředí o stupeň rušnějšího. A pak zase o krůček dál, až se člověk dostane na soutěž (nebo do lesa plného zvěře). S tím na jednu stranu musím souhlasit. Ovšem na strnu druhou se občas ptám sama sebe, jestli to platí vždycky.

V pondělí jsem byla na dalším besedosemináři s Františkem Šustou (téma "Jak naučit + Práce se skupinou"). Byl to skvělé, ale nevím, jak se mi podařilo, že mám víc otázek, než předtím. Ale ono to je svým způsobem dobře. Zajímalo by vás, jaké otázky se na takových besedoseminářích objeví?

Sedím v autě za volantem, ale z cesty moc nevnímám, mám přepnuto na autopilota, a tak je dobře, že v půl deváté je na jižní spojce relativně malý provoz. Vychutnávám si pocit, který občas mívám po přečtení nějaké myšlenky v knize. U Karen Pryor jsem na dvacáté stránce knížku zavřela a musela si věci trochu urovnat. Tolik informací nahuštěných na malém prostoru je občas ohromující. Po coaching call se Susan mi ještě druhý den hučí v hlavě. A stejné pocity mívám i po akci s panem doktorem Šustou.