Jak se blíží konec semestru, pozoruji na sobě zajímavý jev. Nejdříve je potřeba uvést vás čtenáře trochu do obrazu - řekla jsem si, že jeden bakalář nestačí a dala jsem se na studium dalšího. Na Zemědělce jsme už napsali víc písemek, než za celé FBMI dohromady. Přestože se ale blíží zkouškové a bylo by tedy lepší se učit intenzivněji, jsem spíše línější a línější. Proč a jak to souvisí s tréninkem psů? Čtěte dál.

Na začátku listopadu jsem byla na odpolední přednášce o pozitivním posilování od trenéra zvířat (doufám, že si český termín pamatuji správně) Františka Šusty. A byl to parádní zážitek, měla jsem pocit, jako bych se ocitla v zhmotnělé knížce od Karen Pryor. Naštěstí to vypadá, že seminářů s panem doktorem bude čím dál více, tak bych chtěla nabídnout pár důvodů, proč se alespoň jedné akce účastnit (sama jsem přihlášena už na druhou, protože dobrých věcí není nikdy dost).

Snažím se vytvořit nějaké směrnice pro zkoušky Czech Dogdance Clubu druhého stupně a bojuji s definicemi cviků, ze kterých by bylo hned patrné, co bude hodnoceno jako chyba. Protože platí "co není zakázané, je dovolené", takže je potřeba mít jasná kritéria pro posouzení provedení. V tréninku s clickerem se psovod při rozhodování, za co chce kliknout, má řídit kritérii cviku, které by měla být pro psa jednoznačná a pro vás dost jednoduchá, abyste okamžitě věděli, zda pes splnil, co jste po něm chtěli, a tedy si zaslouží klik, nebo zatím na cvik nepřišel a vy nemáte co označit. Kritériem může být například "zvednutí packy nad výšku lokte" nebo "šlápnutí minimálně jednou jakoukoli packou kamkoli do prostoru zóny".

Před týdnem jsem měla seminář na téma clicker trénink a hned druhý den jsem si uvědomila, co za zavádějící informaci jsem tam plácla. Jsou totiž takové dva druhy posilování a dva druhy trestů (viz Stavební kameny clicker trainingu). Obvykle říkám, že CT není čistě pozitivní metoda, protože kromě pozitivního upevňování (odměnění psa tím, že mu dáme něco, co chce) občas využívá i negativního trestu (odejmutí psovi něco, co chce, například izolace od rušivých podnětů, když štěká na běhající psy a nevnímá povely psovoda). Samozřejmě je snaha používat tresty co nejméně a stavět na dlouhé historii odměňování za správné chování, protože jen posílení (= odměny) může psa naučit nějakému chování. Ale díky článku v Clean Runu jsem si uvědomila, že dost často sama používám ještě jednu formu posilování, a to negativní posilování.

Pátrala jsem po nějakých datech vztahujících se k historii vývoje clicker tréninku, až jsem se proklikala ke článku na Wikipedii o B. F. Skinnerovi. Americký psycholog Burrhus Frederic Skinner (20. 3. 1904 – 18. 8. 1990) je autorem mnoha pokusů a studií zabývajících se chováním a učením organismů. Všechny jeho teorie jsou založeny na nesčetných experimentech a na jím popsaných principech je založený celý clicker training. Jeho studenty na universitě byli právě Marian a Keller Brelandovi, kteří pak zásady učení pomocí operatního podmíňování dokázali aplikovat na nejrůznější zvířata vykonávající nejrůznější úkony pro komerční (reklama) i armádní (zejména špionáž) úkoly. Marian se svým pozdějším manželem Bobem Baileym patřili mezi přední trenéry využívající při práci clicker.