Pevně věřím, že člověk se nejlépe vcítí do psa, pokud se sám učí něco nového. Najednou zjistí, jak náročné je vytvářet si nové nervové dráhy, zatížit svaly nezvyklým způsobem, soustředit se na 100%. Začala jsem teď tancovat s hula obručí. Snažím se prohodit obruč za zády a chytit ji druhou rukou, jen abych se shýbala pro obruč, která mi proletí kolem hlavy, za zadkem, před očima nebo mě praští do nosu. Bolí mě rameno, loket, záda, mám modřiny porůznu po těle. A tak přemýšlím, proč se člověk pořád snaží, proč se žene za úspěchem. A jak to souvisí s tréninkem psů.

Někdy je snazší svěřit se člověku, který bydlí na jiném kontinentu, a víte, že ho zase pěkných pár měsíců neuvidíte. Gabby na semináři vypráví příklady, jak často se nám do vztahu se zvířaty pletou naše vlastní domněnky a předsudky. Někdy do zvířete projektujeme něco ze svého podvědomí a nevědomí, myslíme si, že mluvíme o zvířeti a přitom mluvíme o sobě. A tak jsem jí o krátké pauze vyprávěla o svém nedávném rozhodnutí a k jakému odhalení mě to vlastně přivedlo. Navrhla, abych se o něj podělaila se všemi, ale protože jsem nechtěla vyprávět ten příběh na semináři, slíbila jsem, že o něm napíši blog.


Foto: Happy Dogs

Už to pomalu bude týden, co se Gabby vydala zpět na cestu do Jižní Afriky. Byla jsem za tu dobu na jedné přednášce pro filmový festival, na jedné přednášce pro milovníky zvířat a křtu knihy, na dvou praktických workshopech a jedné lekci ze série Tady a teď s Frantou Šustou a Petrou Jáškowovou. Gabby toho měla na programu ještě mnohem více, dělala další praktický workshop se psy v Brně, celý den odpovídala na otázky tréninku koní a dělala konzultace pro zoo.

 

V dnešní době má člověk čím dál více možností. Když chce trénovat se psem na zkoušky nebo pro sport, nepotřebuje být členem žádné organizace, může chodit na cvičák, do tréninkové skupiny, může chodit po různých cvičácích i různých trenérech, může trénovat online, podle knížek, časopisů, pravidelně každý týden nebo nárazově na intenzivkách, může si pronajmout plac i halu včetně překážek, pokud je potřebuje ke svému sportu. Může tak trénovat kdy má čas, nepravidelně, nemusí se s nikým domlouvat ani nikoho shánět. Ale bude o něco lepší, když bude mít alespoň jednou za čas stálého trenéra a tréninkového parťáka nebo parťáky.

Od čtvrtka do neděle tento týden hostil Liberec mistrovství světa FCI v agility. Podívaná to byla dechberoucí, nervy drásající, dojemná, i takový cynik, jako já, uronil slzičku, když se našim barvám zadařilo nebo naopak nezadařilo. Z Liberce si odvážíme spoustu inspirace do tréninku, a protože jedeme "správným" autem, tak s námi jede i první díl Pána prstenů. Dlouhou chvíli si na benzínce krátím čtením prologu. Hned v pondělí začáná maraton překládání z angličtiny do češtiny a naopak na akcích s Gabby, tak mě to přivádí k příběhu, jak kniha ke svému názvu přišla.