Vytisknout
Kategorie: Clicker
Zobrazeno: 190

Když byla Gabby na začátku léta na návštěvě v České republice, kromě přednášek a besedoseminářů byla i na několika akcích, které u nás organizuje František Šusta. Pro takové příležitosti funguji jako překladač z češtiny do angličtiny a mohla jsem se tak podívat na kozokemp. Kozokemp je obdobou chicken campu, akorát si myslím, že je ještě o něco propracovanější, protože kromě koz pak člověk cvičí ještě s vlastním psem. Chicken camp vzniknul jako praktický způsob, jak poučit trenéry delfínů o praktickém využití principů operantního podmiňování pro výcvik zvířat. Slepice jsou malé, snadno přenosné, snadno odměňovatelné a snadno předatelné mezi cizími lidmi. Zato kozy jsou velikostí podobnější psovi a spoustu překážek a chování mohou dělat stejně jako on. Jak jsem tak trénink s kozami pozorovala, hned mi bylo jasné, že bych si to taky chtěla vyzkoušet.

Příležitost jsem měla teď na konci léta. Akce je pro šest lidí a k dispozici na trénink jsou tři kozičky. Každá umí něco trochu jiného. Jedna je zvyklá nabízet různá chování s různými předměty - reprezentuje metodu freeshapingu. Druhá umí různé překážky a trénují se s ní řetězce chování - na jeden povel by měla pokračovat v sérii překážek, kterou se postupně učí. Třetí nezná klikr ani žádný jiný slovní marker, umí chodit za rukou s ovsem a nechá se tam naučit i různé překážky. Každý ze skupiny trénuje 2 - 3 minuty jednu kozu a pak předá žezlo ( = klikr, jídlo a popřípadě target) dalšímu. Takhle se točíme, dokud se koze chce cvičit, načež se kozy vystřídají a cvičí se něco jiného. Kdo necvičí, tak pozoruje, stopuje čas, natáčí video nebo zapisuje počet odměněných a neodměněných chování a odměněných a neodměněných základních pozic. Ten poslední úkol je zdaleka nejzáludnější.

Při tréninku s kozami je potřeba respektovat hierarchii v jejich skupině, takže první šla na řadu Hilda. Kozy, které aktuálně necvičily, měly ve výběhu na okusování větve nebo připravené hlavolamy. Hilda na malém targetu zná, že se zkouší různá chování - trkání do balónku nebo boxerské rukavice, klepání nohou do tamburíny nebo víka. Volné tvarování je velmi namáhavé, takže má naučené defaultní chování, že kdykoli chce pauzu, může si vlézt na škopek. Dokud nám Franta předvádět, jak máme postupovat, Hilda cvičila ochotně, ale když jsem se měla trénování ujmout já, usoudila po chvíli, že se raději půjde pást.

Franta nás předem varoval, že jsou typy lidí, kteří i za odcházející kozou běží a klikají jí, aby ji mohli odměnit. To jsem se snažila nedělat, takže Hilda dostala pauzu a cvičilo se s Gizelou. Gizela umí chodit za jídlem a trenéři mají hlavně za úkol naučit se používat čitelně gesta a odměňovat ji jen za následování žrádla, nikoli skákání na člověka a dobývání se pro žrádlo. Navádění, nebo-li luring, dělá většina majitelů psů a není na tom nic špatného, pokud dodržují určitá pravidla. I tady je potřeba hlídat, co zvíře bere jako signál, že chování skončilo a přijde za něj odměna. Stejně tak je důležitý pohyb ruky s jídlem, protože když se zvíře rozejde k pamlsku a vy mu s ním neustále uhýbáte, tak ho vlastně negativně trestáte za pohyb. Pokud je zvíře hodně motivované, může se snažit zrychlit, abyste mu neutekli, pokud málo, tak bude chuť do práce ztrácet. Mně nejvíce zlobilo, že nemám klikr, abych mohla chování označit, tak jsem říkala alespoň "dobře". Víc pro sebe, než pro kozu, protože ona ten signál neznala, ale já jsem byla spokojenější, že se můžu držet systému, který mám už zautomatizovaný.

Přitom je zajímavé, že při práci s cizími psy, kteří také klikr neznají, nemám problém jen navádět pamlskem a kromě dání toho pamlsku nepoužít žádný signál, že o tohle chování mi šlo. Robert J. Porter, poměrně známý rehabilitační praktik u psů v USA, má propracovaný systém, kdy právě používá mističky a specifické signály rukama, které buď znamenají "pojď za mnou" nebo "pojď sem a vezmi si odměnu". Pro psy to je krásně srozumitelné a dokáže s tím poměrně rychle naučit nemalý počet pomůcek a cviků na nich.

Hilda se pak rozhodla, že by cvičení nemusel být tak špatný nápad a procvičila si s různými trenéry různá chování. Také jsme se měli vyzkoušet zvyšovat kritéria a chtít například, aby se pomůckou ušla pár kroků. Dostala jsem ještě jednu šanci s Hildou zacvičit a tentokrát už se jí chtělo více spolupracovat.

Princezna má naučené překážky a my z nich máme udělat řetězec, tedy po povelu pro první překážku by měla pokračovat plynule na další, dokud nedojde do cíle. Z toho video nemám a stejně byste tam moc neviděli, to mi vůbec nešlo. Řetězec v tréninku psů je například aport - na povel pes vyběhne k aportu, sebere ho, běží k psovodovi, předsedne a čeká na další povel. Jinak je moc nevyužívám, snad ještě kromě zastavované zóny v agility, která se také učí zpětným zřetězením.

Po obědě se cvičí se psy. Smyslem je vyzkoušet si, že často děláme při tréninku se psy stejné metodické chyby jako s kozami - pozdě nebo málo klikáme, máme nevýrazná gesta nebo špatně pracujeme s nastavením kritérií. Já jsem si třeba uvědomila, že nemáme dost vyjasněné signály o začátku a konci tréninku, a i když jsem si myslela, že hodně pracuji s defaulním chováním, tak to ve skutečnosti nefunguje podle mých představ a Evelýna ještě pořád nemá tak velkou možnost kontroly nad průběhem tréninku, jak by bylo potřeba. Necvičila jsem nic konkrétního, po období ohňostrojů začalo období letních bouřek, takže momentálně se dá považovat za slušný úspěch, když Evelýna venku vyleze z boudičky.

Jiní účastníci si zase povšimli, že jim chybí příprava plánu několik kroků dopředu a zvíře je pak snadno "předběhne", když pochopí úkol rychleji, než si mysleli. Správné načasování kliknutí a sahnutí pro odměnu, práce s pomůckami, to jsou mechanické dovednosti a vyžadují neustálý nácvik, aby si je člověk zautomatizoval. Na kozokempu bylo i pár začátečníků v práci s klikrem, takže se s ním vlastně seznamovali a učili se základním principům.

Vzato kolem a kolem, byl to krásně strávený pozdně-letní den. Franta se sice rozčiloval, abych neříkala, že to je zábava, když je kozokemp a výuce metodiky, ale já nechápu, proč uvádění teorie do praxe nemůže být zároveň zábavné. Každopádně mě to zase přesvědčilo, abych v diáři zapátrala po volných termínech na další Frantovy akce, praktické a teoretické. František Šusta totiž kromě znalosti teorie a rozsáhlé praxe u exotických zvířat má čím dál větší zkušenosti s prací se psy, ke které kolikrát ani vlastně nejsou potřeba pamlsky a dají se využít i jiné komunikační kanály, a hlavně má neuvěřitelnou pozorovací schopnost a během pár okamžiků dokáže odhalit detail, který člověka v tréninku trápí už lépe. Včele návštěvu kozokempu doporučuji, ale před tím ideálně kromě přečtení alespoň některých jeho knih navštivte přednášku či seminář, abyste se v rychlém tempu tréninku neztráceli. Pevně doufám, že Franta bude svoje kozokempy či jiné kempy dál organizovat a rozšiřovat, abychom dokázali se zvířaty vést kvalitní rozhovor.

Další akce Františka Šusty naleznete na jeho webu Trénink je rozhovor.