Defaultní chování vlastně není nic jiného, než "nulová varianta" nebo "varianta minimálního posílení". Měla jsem dilema, jak "default behaviour" přeložit, protože mám podezření, že o něm v budoucnu uslyšíme častěji a stane se z něj nástroj, bez kterého si nakonec trénink nedokážeme představit. Chcete-li vědět víc, zeptejte se Franty.

Oč tedy běží - defaultní chování je chování, které zvíře předvede, když neví, co se po něm chce, nebo to nechce udělat. Gabby dávala příklad delfína, po kterém začínající trenér chtěl, aby v mělkém bazénu dělal cviky, které se dají dělat jen na hloubce. Delfín místo aby přestal spolupracovat, dal jednoduše dotykem bójky, což je jeho defaultní chování, najevo, že takhle by to nešlo.

Defaultní chování je vždycky odměněno. I když ho zvíře udělá místo chování, na které dostalo povel. Je to jeho prostředek komunikace. "Nerozumím ti." "Nejsem si jistý, že zvládnu, co po mě chceš." "Začínám trochu panikařit." Je to nástroj, jak zabránit dalšímu zvyšování míry stresu, opět se uklidnit a uchovat si jasnou mysl se schopností přemýšlet. Pro trenéra to je informace "Pozor! Něco nám tu nesedí." Zvíře vyšle varovný signál a zatímco trenér má co odměnit (protože defaultní chování se vždy odměňuje), má čas na rozmyšlenou dalšího postupu. Může snížit kritéria. Může zvolit jiný cvik. Může se vrátit o pár kroků zpět.

Kde se defaultní chování nachází v modelu stresového trojúhelníku? Je to signál STOP - "nejsem schopný udělat, co po mě chceš". Je to také BEZPEČNÉ MÍSTO - "když nevím, co mám dělat, můžu vždy udělat tohle." Také to může být signál START - "i když si nejsem jistý, co se po mě chce, chci pokračovat ve cvičení". A může to být vlastně i odpověď na otázku MOTIVACE - "cvičím proto, že se mnou trenér komunikuje".

Často zazní otázka, jestli zvíře nebude dělat jenom defaultní chování, když bude vědět, že se mu vždy vyplatí? Nebude si pořád jen sedat, místo aby dělal otočky při zkouškové sestavě, nebo spolupracoval na veterinárním ošetření? No, v praxi to tak nefunguje. Může to mít různé důvody - třeba že zvířata také ráda řeší hlavolamy. Kreativní řešení hlavolamů je z hlediska přežití výhodnější, než čekat, jestli pořád budou létat pečení holubi do huby. Co kdyby přestali? To má jeden umřít hlady? Třeba že zvíře ví, že se mu vyplatí i jiné věci, než se jen dotýkat bójky. Proč je neudělat? A pokud by je neudělal, je to otázka na nás - ví zvíře, že se mu vyplatí i jiné věci než defaultní chování? Proč je nedělá? Bojí se? Jsou moc obtížné? Jak by se daly zjednodušit? Jak můžu rozšířit jeho zónu pohodlí?

Pak je častá otázka, jak zvíře napadne, že když neporozumí povelu nebo ho nechce udělat, že má udělat zrovna defaultní chování. S jeho učením začínáte stejně, jako s každým jiným chováním - necháte zvíře, ať ho udělá, buď ho samo nabídne (psi si často sednou, aby na nás lépe viděli) a chování posílíte odměnou, nebo ho postupně vytvarujete (odměníte za přibližování se k targetu a výdrž u targetu),. Pokud na psovi při cvičení jiného chování vidíte, že začíná jít do frustrace, protože se mu nedaří, můžete mu dát povel pro defaultní chování. Často se stane, že zvíře, když neví, tak ho nabídne samo. Vzpomeňte si, když jste začínali učit nějaký nový trik - obvykle jste si museli projít i fází, kdy ho pes pořád nabízel, protože to bylo často odměňované chování. A u defaultního chování to prostě budete odměňovat dál. Zvíře si s tím poradí. Gabby vyprávěla o delfínovi, který se dotýká svojí hračky, a sám si ji přinese do bazénu, když má začít tréninková lekce.

Co může být defaultní chování? Co chcete. Mělo by být poměrně snadné. Mně vyhovuje sednutí. Pokud byste si zvolili dotknutí targetu, měl by být v tréninkové lekci snadno dostupný. Můžete mít i více než jedno defaultní chování. Evža je používá v podstatě sama. Když mi nerozumí, zkusí si sednout. Když se jí zdá, že to přeháním, zaleze si do klece.

Pokračování příště. Prostě se bavte.