Vytisknout
Kategorie: Clicker
Zobrazeno: 3675

Juchuchů, zatím jsem "least reinforcing scenario" (Scarpuzzi et. al, 1991) jen okrajově zmínila při různých příležitostech, ale protože teď vychází překlad Dotkni se duše zvířat, tak bych mohla tuhle tréninkovou techniku více rozvést. Předem bych řekla, že "least reinforcing scenario" je přeložené jako "varianta minimálního posílení", protože je to situace, kdy zvíře sice zareaguje na povel špatně, ale trenér ho nechce potrestat, aby se zvíře nedostalo do frustrace, tak ho odmění, ale jen tak málo, jak je to možné.

Co tedy VMP je - představte si situaci, kdy dáte psovi povel "sedni", sedne si, "lehni", lehne si, "ke mně", přijde, "k noze"... a nic. Konvenčně cvičící člověk by psa mohl potrestat, "pozitivně" cvičící člověk by ho mohl ignorovat. Ale člověk, který ke každému zvířeti přistupuje jako ke kosatce, která by ho mohla zabít, zvolí variantu minimálního posílení - naučí zvíře "základní pozici", chování, které zvíře nabídne, pokud neví, jak jinak získat odměnu (například si sedne, přiřadí se k noze, nabídne trenérovi oční kontakt... to je individuální), a když pak zvíře v našem příkladě dostane povel "k noze", ale k noze se nepřiřadí, tak trenér tři sekundy nijak nereaguje, takže zvíře nabídne základní pozici, načež trenér může pokračovat tím, že problematický povel zopakuje nebo dá povel na jiný cvik, o kterém si myslí, že by mohl být pro zvíře jednodušší, nebo dá zvířeti odměnu za to, že je klidné a pozorné. Trenér tak svým způsobem zvíře za nežádoucí reakci odmění, jen by ta odměna neměla být tak velká, jako by byla za správnou reakci (proto označení "minimální").

Teď je potřeba říci, že taková technika bude fungovat jen za určitých předpokladů:
- je aplikován okamžitě a letmo (3 - 5 sekund, záleží na rytmu tréninku a na rychlosti zvířete)
- zvíře reaguje klidně
- okamžitě následuje snadná šance získat odměnu

Je to vlastně forma vyhasínání nesprávných odpovědí, takže to vyžaduje čas. Dá se to použít jen v případě, kde je znatelný výpadek z rytmu práce. Tedy při typu cvičení, kdy jeden cvik následuje v pravidelném rytmu za druhém, a zvíře si pak všimne výpadku z rytmu, kdy odměna nepřijde. Nebude to mít žádný vliv na to, že pes v rámci dlouhodobého odložení změní pozici, protože stejně nečekal, že budete něco dělat. Zejména to je účinné, pokud zvíře má nějakou základní pozici, do které se může umístit. Je záměrem, aby zvíře neztrácelo klid.

Ken také dodává, že musí trenér odolat pokušení přistupovat k VMP jako k formě trestu. Trenér má ke špatné reakci zvířete přistupovat pokud možno neutrálně, nijak nereagovat, ale to neznamená, že by se měl zastavit, pokud se například právě drbal na hlavě, nebo se zvednout, pokud například u zvířete seděl. Prostě by měl pokračovat v tom, co dělal, když zvíře zareagovalo špatně. Také není nijak důležité, kam se člověk kouká, nesnaží se zvířeti nijak napovědět. Ani by neměl prodlužovat čas, kdy nechá zvíře čekat, jinak by mohl sklouznout do trestu. Není to pokus "dát zvířeti za vyučenou", pouze příležitost k opětovnému sesumírování myšlenek a novému začátku.

Jestliže se vám to zatím zdá zmatené, tak se zkuste inspirovat jednoduchým diagramem, který dala dohromady Max Easey.

Pokud zvíře není klidné, musí si trenér promyslet, v čem je problém. Nemá motivaci? Je prostředí příliš náročné? Rozhodnutí, jestli po VMP pokračovat stejným nebo jiným povelem, je individuální a vychází ze situace. Nesplnil pes povel protože, že ho rozptýlil nenadálý zvuk, ale cvik zná dobře a je jisté, že se mu příště podaří? Nebo by bylo jistější zvolit jiný, jednodušší cvik, který by psa namotivoval k dalšímu cvičení? Nebo člověk může odměnit samotné vyčkávání v základní pozici. Někdo by to mohl pochopit tak, že je pes odměněný za to, že nesplnil povel (což ale chápe správně, jak už vyplývá z názvu techniky), ale zároveň je odměněný za to, že je klidný, zůstává u psovoda a chce pokračovat v tréninku. A to také není k zahození.


Scarpuzzi, M.R., Lacinak, C.T., Turner, T.N., Tompkins, C.D. and Force, D.L. (1991). Decreasing the frequency of behaviour through extinction: An application for the training of marine mammals. In S. Allen (Ed) Proceedings of the 1991 International Marine Animal Trainers Association Conference. San Diego: International Marine Animal Trainers Association.