Už jsem skoro na konci Touching Animal Soul od Gabrielle Harris, kde znovu opakovala, nakolik je důležité soustředit se na přítomnost a na zvíře, se kterým právě pracujeme. Naše emoce nás při tréninku ruší, uniká nám chování, které zvíře nabízí, pozdě nebo neadekvátně reagujeme. Další důležitou podmínkou pro efektivní trénink byla jednoduchost a srozumitelnost komunikace. Snažila jsem si to přeformulovat do jednoduchých pouček, které by mi v hlavě naskočily, když půjde tréninková lekce z kopce, a podařilo se mi zabrzdit dříve, než si dole rozbiji ústa.

Dívala jsem se teď znovu na svoje videa z tréninků v Jenštejně a musela jsem se sama době smát, jak strašlivé chyby jsem dělala. Na prvním tréninku Aygo celkem bez problémů cvičil, hrál si, občas si někde čmuchnul, jedl pamlsky, chodil na povel do klece, a netvářil se, že by bylo něco v nepořádku. Na posledním tréninku v květnu většinu času pročuchal, hlavu nezvedl od země, pamlsky nechtěl, nabízet mu hračku bylo marné.

Nebylo to ale jenom jeho chování, co se změnilo. Na první lekci tam byl s psovodem, který dodržoval nějaká pravidla hry, která psa bezmála dva roky učil, byl do cvičení nadšený, hračku nabízel přesvědčivě a nenechával psa zbytečně lelkovat. Poslední lekci psovod většinu času prokecal s okolosedícími, na psa reagoval pozdě a to ještě tak napůl, aniž by si byl jistý, co vlastně dělá. I když vím, že tresty k ničemu nevedou, za tenhle výkon bych si nejraději omlátila tréninkový deník o hlavu.

"A co uděláme, ale přesně?" zeptala se Apoléna.
"Pohrozíme jim tím, že je zastřelíme," odpověděl Maledikt pevně.
"A když nám nebudou věřit?"
"Pak jim pohrozíme, že je zastřelíme, mnohem silnějším hlasem," nedal se Maledikt.
(Terry Prachtett, Podivný regiment)

"Když nevíte, kam jdete, pravděpodobně skončíte někde jinde."
(Lawrence J. Peter)

Na příští lekci si budu muset připravit pořádný Plán s velkým P. A samozřejmě kameru. A mezitím vám můžu navrhnout malý domácí úkol.

Hodně se člověk naučí z pozorování tréninku jiných trenérů. Přeci jenom, když pozorujeme sami sebe, tak se díváme skrze růžové (nebo černé) brýle a výsledný obrázek bude trochu zkreslený. Chce to praxi, než člověk dokáže být objektivní. O kolik snazší to je u jiných! Včera jsem při sledování videí s BAT narazila na jedno, kde jsem nedokázala vypozorovat, podle jakých pravidel psovoda rozhoduje, kam a jak daleko se půjde. Přišlo mi, že pes na tom není o nic lépe, protože jsem si nevšimla žádné změny v držení těla, které by teoreticky mělo být uvolněnější a uvolněnější. O sedm minut později ve cvičení nebyl žádný rozdíl, takže to možná nebyl jenom můj dojem, ale komunikace mezi psem a psovodem skutečně nebyla jasná. Jsou ale trenéři, kde je naopak krásně vidět, jak si se psy rozumějí. Silvia Trkman mezi ně jednoznačně patří. Pozorovat Emily Larnham nebo Susan Garrett je podobně přínosné.

Takže úkol zní: dívejte se pozorně na chování trenérů. Jakým způsobem chválí? Na jaké fáze trénink rozdělují? Jak pes reaguje na pochvalu? Jak se do cvičení vrací po pauze? Jak reagují na chyby? Když budete čekat, až na cvičáku přijdete na řadu, dívejte se na toho, kdo cvičí. (Taková malá odbočka - často si se ségrou povzdechneme, jak je možné, že nám tým na trati zabloudí, když se před tím mohl podívat na dva jiné týmy, které běžely dobře.) Proč pes reaguje, tak jak reaguje? Neodměnil psovod jednou věc, kterou vzápětí potrestal? (Opět odbočka - v agility to jsou zóny, zóny a zase zóny. Jednou pes nezastaví na zóně a dostane odměnu, podruhé ho psovod vrací. Jak se v tom má vyznat?) A ve vlastním tréninku se pak zkuste vžít do těch trenérů, kteří se psem komunikují jednoznačně, a co nejvíce je napodobit.