Nejsem přílišný příznivec výcviku na cvičáku, rozhodně ne toho typu, kdy psi předvádějí cviky v řadě, instruktor diktuje, co mají zrovan dělat a jen občas někomu poradí a málokdy vysvětlí, proč se vlastně má cvik učit tak, jak říká. Psi většinou ani nevědí, co se s nimi děje, zatímco jim někdo cuká za obojek, snaží se seznámit s dalšími trestanci na obchůzce. Takový "trénink" podle mně nemá smysl, protože psi se na cviky v rušném prostředí ani pořádně nesoustředí.

Stejně tak již vycvičení psi doma k údivu svých majitelů na cvičáku najednou neposlouchají a psi trestají, místo aby jim trochu pomohli a vysvětlili, že cviky se nezměnily, i když se změnilo prostředí. Protože je oblíbeným zvykem Američanů ukazovat principy učení a tréninku na lidech, napadla mně krásná paralela i v mém učení.

Motivace

Mám psát zítra písemku z chemie. Chemii moc neumím, nejde mi a tím pádem mně ani moc nebaví. Když z ní ale dostanu jedničku, pomůže mi to později k celkové jedničce na vysvědčení a také to zvýší moje šance pro přijetí na vysokou školu. To je ale za dlouho. Místo učení bych se mohla jít bavit na kamarádčin večírek. Není to poslední písemka, učit se můžu až příště. Co si myslíte, že si vyberu? Párty s lidmi, které mám ráda, a místo nepříjemného učení chemie budu dělat věci, které mě baví.

Odměna (v podobě jedničky a pozdějšího přijmutí na vysokou školu) je v porovnání s druhou variantou (zábavy s přátely) málo lákavá, příliš vzdálená, těžko dostupná. Kdybych se ale měla hned po té jediné písemce dostat na vysokou, obětovala bych večer chemii, tvrdě bych makala a ještě bych byla ráda, že jsem dostala tu možnost. Odměna je pro mně tak blízko a tak neodolatelná, že bych obětovala zábavu kvůli práci.

Stejné to je i se psem. Pokud mu nabízíte málo lákavou odměnu nebo mu jí nabízíte za něco pro něj příliš těžkého, zvláště, když má na výběr lepší variantu (hru s čtyřnohými kumpány), nebude se snažit pro vás cvičit. Když mu ale nabídnete něco lepšího, čemu neodolá, tak se bude snažit, i když okolo budou další psi, kteří ho také zajímají. Doma můžete cvičit za obyčejnější pamlsky, stejně jako i já bych se učila na písemku, kdybych měla na výběr mezi učením a nudou.

Rušivé vlivy

Co myslíte, budu se snadněji učit chemii sama doma, kde budu mít klid, nebo na večírku plném lidí, hudby a her? Doma, protože učení vyžaduje soustředění, zvláště u věcí, které jsou pro mně nové nebo obtížné.

I pro psa je snazší seznamovat se s novými cviky doma, kde všechno zná a kde má dost klidu na to, aby se mohl na učení dostatečně soustředit. Na cvičáku nebo v parku je spousta dalších psů, kteří mají hračky a rádi by do her zapojili i vašeho psa.

Zvyk

A je tu další situace - opět mně okolnosti nutí k tomu, abych se učila v rušném prostředí, ale není to poprvé, jsem zvyklá učit se doma, i když mám puštěnou televizi, učím se v tramvaji, učím se ve škole o hodinách i o přestávkách... Proto mi učení na kamarádčině večírku nedělá problémy, občas se můžu zvednout, zapojit se do zábavy, a pak se zase vrátit k učení, soustředění mi vydrží déle.

Pokud si pes zvyká postupně na rušná prostředí a je vystavován co nejvíce nejrůznějším rušivým vlivům, časem je začne brát jako samozřejmost a dokáže cvičit všude stejně dobře jako doma.

Další varianta - budu spíš ochotná učit se chemii i na večírku, když ji už budu z velké části umět a budu ji chápat, nebo když to bude můj nejneoblíbenější předmět, kterému nerozumím ani slovo a řešení každé otázky budu zdlouhavě vyhledávat?

Pes také v rušném prostředí spíše předvede cvik, pokud mu bude rozumět a ví, že za něj dostane odměnu. Pokud pes rozumí, co se po něm chce, bude poslouchat rychleji, přesněji a ochotněji a bude ho to i více bavit, protože mu to přinese pochvalu a odměnu.

Až budete po psovi něco chtít, zeptejte se sami sebe, jestli jste udělali všechno pro to, aby vás dokázal poslechnout.