V pondělí jsem byla na dalším besedosemináři s Františkem Šustou (téma "Jak naučit + Práce se skupinou"). Byl to skvělé, ale nevím, jak se mi podařilo, že mám víc otázek, než předtím. Ale ono to je svým způsobem dobře. Zajímalo by vás, jaké otázky se na takových besedoseminářích objeví?

Tak mě například zajímalo, jak naučit signál "wrong" (špatně). Zeptala bych se i na signál "pokračuj, jsi na dobré cestě", ale už jsem slyšela vysvětlení na cvičáku. I tak na něj přišla řeč. Dál jsem chtěla slyšet tipy na seznámení našeho kotěte se psy, když se sebe vzájemně bojí. To si naštěstí naše zvířata celkem vyřešila sama, kočka na corgiho pacičkuje a corgi jí čistí uši. Hůř mi ale funguje Aygo s Quarkem, pořád jsem měla potíže vymyslet, který z nich je víc dominantní a měl by proto mít v tréninku přednost. Jestli někomu po základních seminářích není problematika skupina moc jasná, tak jako mně, pak besedoseminář o skupině doporučuji.

Víte, jak poznat trenéra "naváděče" od trenéra "tvarovače"? Když položíte otázku trenérovi "naváděči", dá vám odpověď. Trenér "tvarovač" vám položí jinou otázku, abyste si dokázali odpovědět sami. Při navádění také zvířeti neustále říkáte: "Dělej tohle, bude tam pamlsek, dělej tohle, bude tam pamlsek..." Kdežto při tvarování se ho ptáte: "Co myslíš, bude z toho pamlsek, když si dojdeš pro target i sem? A sem?" A buď pes řekne: "Ano, na základě toho, co jsme doteď dělali, si myslím, že z toho něco kápne, tak si dojdu pro target i tam." A nebo vám oznámí, že neví, jak odměnu získat, nebo že by to možná i věděl, ale odměna není zas tak zajímavá, aby mu stála za námahu. A pak musí trenér vymyslet jinou otázku, která by zvířeti stála za odpověď.

Navádění je atraktivní z mnoha důvodů. Na první pohled se může zdát, že šetří čas a námahu. Ale když položím otázku a dostanu rovnou odpověď, aniž bych se zamyslela nad tím, jaká pravidla stojí v pozadí odpovědi, při nejbližším problému si zas nebudu vědět rady a zase se budu muset někoho ptát. Dokud v autě sedím na sedadle spolujezdce, nikdy nevím, kudy cesta vede, i když jsme stejně jeli už dvacetkrát. Tak, jako se pes na navádění stane závislý a bez pamlsku ve vaší ruce se nebude obtěžovat věnovat vám pozornost.

Tvarování je ve skutečnosti efektivnější - na čím více otázek najdu odpověď, tím snazší pro mě bude odpovídat na každou další otázku. Navíc řešit hlavolamy je zábavné, nejen, že jsem spokojená, že mám odpověď, ale ještě jsem se přitom bavila. Není to super?

A ještě je jedno hezké srovnání, které jsem možná už někdy někde použila, ale vůbec nebude vadit, když ho použiji znovu. Víte, jaký je na Pratchettově Zeměploše rozdíl mezi čarodějkami a vílami kmotřičkami? Víly kmotřičky jsou všeobecně považovány za "dobré", protože dávají lidem to, co chtějí, zatímco čarodějky moc populární nejsou, protože ony dávají lidem to, co skutečně potřebují. Jestli vás zajímá, kdo je nakonec prospěšnější, doporučuji knížku Čarodějky na cestách.

Tím nechci říci, že je špatné klást a zodpovídat otázky, právě naopak, líná huba je holé neštěstí, ale člověk by se měl jak nad otázkou, tak nad odpovědí zamyslet. A musí počítat s tím, že odpověď pokaždé nezní: "Stačí mávnout kouzelným proutkem a problémy se samy vyřeší."

A proto mě semináře, besedosemináře i praktické cvičení s Františkem Šustou tak baví. Přijdou s otázkou a než získám odpověď, tak dostanu ještě pár dalších otázek navrch. Tak nad nimi teď přemýšlím a těším se na besedoseminář "Jak odnaučit."

A mimochodem, protože byl seminář s Gabrielle Harris (autorka knihy Touching Animal Souls) přesunut do větších prostor, tak je možné se ještě přihlásit.