Když byla Gabby na začátku léta na návštěvě v České republice, kromě přednášek a besedoseminářů byla i na několika akcích, které u nás organizuje František Šusta. Pro takové příležitosti funguji jako překladač z češtiny do angličtiny a mohla jsem se tak podívat na kozokemp. Kozokemp je obdobou chicken campu, akorát si myslím, že je ještě o něco propracovanější, protože kromě koz pak člověk cvičí ještě s vlastním psem. Chicken camp vzniknul jako praktický způsob, jak poučit trenéry delfínů o praktickém využití principů operantního podmiňování pro výcvik zvířat. Slepice jsou malé, snadno přenosné, snadno odměňovatelné a snadno předatelné mezi cizími lidmi. Zato kozy jsou velikostí podobnější psovi a spoustu překážek a chování mohou dělat stejně jako on. Jak jsem tak trénink s kozami pozorovala, hned mi bylo jasné, že bych si to taky chtěla vyzkoušet.

Gabby rozlišovala označení (marker) a přemostění (bridge), i když v literatuře se obvykle jedná o jedno a to samé. Označení je signál, který se objeví při výskytu chování, které chcete ovlivnit. Přemostění je okamžik od označení až o posílení ve formě podání odměny. Trenéři měli opět za úkol naučit nové označení. To je opět příležitost podívat se na automatismy. Hodí se mít po ruce pár pozorovatelských očí, jako byl na workshopu, nebo si trénink natočit na video a pak si ho zkontrolovat. Častým zlozvykem třeba je, že člověk pohne rukou pro pamlskovník dříve, než klikne, nebo v očekávání správného chování kývne hlavou... Háček takových nevědomých označeních je v tom, že si myslíte, že označujete jednu věc (protože za tu kliknete), ale zvíře si upevňuje něco jiného (protože pohnete rukou k pamlskovníku).

Část o iluzích v rámci semináře Měření úspěchu pro mě byla skutečně oči otevírající. Člověk podléhá iluzím obecně a plete se mu to i do tréninku psů.

Kdy je povel povelem? Co vlastně zvíře rozlišuje jako povel? Gabby nechávala skupinky, aby pozorovaly cvičící tým a zkoumaly, na jaké signály zvíře reaguje. Protože ne všechno, co zvíře vnímá jako povel, dělá trenér vědomě. Otestovat si to mohli trenéři tak, že měnili všechno, co neměl být povel.

Jak byste mimozemšťana učili uvařit si vajíčka? Jak vlastně takový mimozemšťan vypadá? Má oči, ruce? Jaké formě komunikace by rozuměl? I když to může znít absurdně, i zvířata jsou “mimozemšťani” (kolikrát máme pocit, že někteří lidé kolem nás musí být taky z jiné planety). Slyší jinak než my, vidí jiné barvy, než my, vnímají třeba více vibrace, magnetické pole, proudy ve vodě… I o tom bychom mohli přemýšlet, když tvoříme tréninkové plány.