Prý, že bych mohla napsat něco o štěňatech. Jestli bych prý nenapsala něco o tom, jak jsem trénovala Waye, když byl štěně. No, něco bych napsat mohla, dokonce občas i o tom, jak jsem trénovala Waye, a spíš bych měla zdůraznit, jaké chyby bych už nikdy neopakovala. Problém je, že "štěněčím", "předagilitním" věkem každý myslí něco jiného a je to nesmírně dlouhé období (půl roku, třeba než se začnou zóny, rok, než se třeba začne skákat, rok a půl než se začnou dělat sekvence...), takže to je mnoho materiálu ke zpracování. Way začal závodit třeba až ve třech letech, takže nevím, jestli by někoho můj návod zajímal. Dnes bych každopádně udělala mnoho změn a ve většině bych se řídila knížkou Susan Garrett: Shaping Success. No, ale zkusím dát něco dohromady. Omluvte sentimentální vzpomínky na štěňátko Waye.

štěňátko Skipinek

Procházela jsem si staré Clean Runy a všimla jsem si, že jedno z témat - evergreenů je odložení na startu. Nejen ve smyslu, jak psa donutit, aby počkal až na váš pokyn, jak jsem o tom už zde psala, ale i tom, jestli je lepší psa položit, posadit nebo nechat stát a jak daleko od první překážky by měl být.

odložení v leže

Určitě to zná mnoho z vás, psi se pro samé těšení na parkur rozhodnou nečekat na povel psovoda a vystartují si podle vlastního uvážení.

Spolehlivé odložení je přitom jedna z důležitých podmínek pro úspěšné absolvování parkuru - psovod si může dát na trati náskok, aby tak zabránil případné chybě, odmítnutí nebo dokonce diskvalifikaci. Zároveň se může naposledy pořádně rozhlédnout po parkuru a rychle si v duchu přehrát, jak chtěl jít úvodní část. V neposlední řadě si tu může naposledy vydechnout, než vystartuje psa. Mnoho psů startuje klidněji z odložení než "letmo", zvláště, pokud mají odložení spolehlivé, a ví, že mají zůstat soustředění. Pokud pes na odložení nezůstane, často to vede k problémům, protože psovod nedokáže včas zareagovat, pes ho ani nevnímá, na překážky se soustředí více než na povely psovoda, a pokud se tým rovnou nediskvalifikuje, celkový běh je nevyrovnaný a neprospívá psychické pohodě ani psa, ani psovoda. A bohužel tohle všechno jsem si vyzkoušela na vlastní kůži.