Chyby jsou bohužel nevyhnutelné. Každý se s nimi setká v tréninku a na závodech, a i když se jim snaží ze všech sil předcházet, ne vždy se to podaří. O víkendu na závodech se mi to velmi nedařilo a to mě přivedlo na věci, o kterých jsem už nějakou dobu nepřemýšlela a to ke své chybě. Hned po prvním běhu jsem si ťukala na čelo, že bych měla poslouchat alespoň svoje vlastní rady.

(A jsou tak naprosto spokojení!)

Když přijde nový Clean Run, celý ho prolistuji, přečtu si nadpisy všech článků, zběžně shlédnu nákresy sekvencí, fotky a vtip, pak se zase vrátím na začátek a přečtu si úvod. I když občas některé články vynechávám (většinou ty týkající se pravidel amerických klubů a příliš veterinární, kterým v angličtině nerozumím), úvodník čtu vždycky. A nedávno jsem si díky začátečníkům u nás v Ruzyni, kteří se pomalu ale jistě proklubávají v pokročilé, vzpomněla na tenhle naprosto dokonalý. Jeho autorem je Todd Curtis, vyšel v CR 5/2008 a doufám, že se vám bude líbit jako mně.

Way na procházce Když agiliťák zavětří ve vzduchu zimu, naskočí mu na čele starostlivé vrásky. Že jde so tuhého pozná v okamžiku, kdy přestane být při odpoledním tréninku vidět na překážky. Od té chvíle bez ustání pokukuje z okna a obává se sněhové nadíky, která zkomplikuje tréninky o víkendu, jediné, které agiliťákovi zbyly, pokud nemá k dispozici venkovní umělé osvětlení nebo uzavřenou halu. Agiliťák se nemůže rozhodnout, jestli by chtěl radši mrazy, kdy by byla zem tvrdá, nebo střídavé oteplování, kdy tající sníh klouže a ze cvičáku dělá kolbiště pro zápasy v bahně. Hodiny normálně trávené pobytem na cvičáku si agiliťák vynahrazuje dlouhými procházkami a trénováním nových triků.

V souvislosti s tím, jaké vlastně budou kvalifikace na mistrovství republiky pro tento rok mně napadlo, že bych se mohla konečně mrknout na zoubek tomu americkému systému, který rozdává týmům jakási podivná kvéčka, tituly MACH (zkratka z Master Agility Champion, tedy šampión nejvyšší kategorie, ale také jednotka rychlosti zvuku) a MAD (Master Agility Dog, ale také "blázen", což je občas jedno a to samé), má několik velikostních kategorií a tolik her, že by uspokojili snad každého, kdo okolo závodů jen projde. Protože jsem měla z různých článků v Clean Runu hrubou představu, že pro start na americkém mistrovství musí mít týmy určitý počet těchto Q a double Q, rozhodla jsem se si v tom udělat pořádek. Když otevřu pravidla AKC (American Kennel Club, podobná organizace jako FCI) na nalistuji kapitolu 5 - obecná pravidla bodování a kapitolu 6 - standardní kategorie, jsem překvapená, jaká zajímavá (a ne zrovna jednoduchá) pravidla za Velkou louží mají.

Původně jsem chtěla napsat článek, jak psa zrychlit, ale když jsem začala s vyjmenováváním všech možných nešvarů, které psa zpomalují, napadlo mě, že bude jednodušší napsat článek o nich, a kdokoli by psa chtěl zrychlit, měl by začít s tím, že se jich zbaví. Důležité je hned na začátku odpovědět si na tři otázky: Je pes fit? Asi byste sami nechtěli půl hodiny pobíhat po překážkové dráze bez jakékoli předchozí přípravy, unavení, ve vedru nebo s bolavým kolenem. Je dost motivovaný? Ani kuře nehrabe zadarmo, natož inteligentní pes. Za práci si zaslouží odměnu. 3) Rozumí tomu, co se po něm chce? Rychle pes může dělat jen to, čím si je jistý, tím pádem potřebuje znát všechny překážky a povely, aby ze sebe mohl vydat maximum.