Way na procházce Když agiliťák zavětří ve vzduchu zimu, naskočí mu na čele starostlivé vrásky. Že jde so tuhého pozná v okamžiku, kdy přestane být při odpoledním tréninku vidět na překážky. Od té chvíle bez ustání pokukuje z okna a obává se sněhové nadíky, která zkomplikuje tréninky o víkendu, jediné, které agiliťákovi zbyly, pokud nemá k dispozici venkovní umělé osvětlení nebo uzavřenou halu. Agiliťák se nemůže rozhodnout, jestli by chtěl radši mrazy, kdy by byla zem tvrdá, nebo střídavé oteplování, kdy tající sníh klouže a ze cvičáku dělá kolbiště pro zápasy v bahně. Hodiny normálně trávené pobytem na cvičáku si agiliťák vynahrazuje dlouhými procházkami a trénováním nových triků.

Když přijdou vánoční svátky, agiliťákovi se rozzáří oči. Přátelé a příbuzní si už dávno zvykli, že pokud se vůbec dostaví na rodinný oběd, rychle z něj spěchá na lehký trénink. Tolik volných dnů totiž představuje jedinečnou příležitost, jak strávit den s přáteli na cvičáku intenzivním tréninkem. Mezi standardní výbavu se kromě několika rychle sundatelných a navléknutelných vrstev oblečení zařadí i několikery rukavice a termoska s korkým čajem. Druh kopaček už najednou není tak důležitý, jako počet teplých ponožek, který se do nich vejde. Agiliťák-otužilec v mezidobí závodů obráží jezdecké haly, kde se nezničitelní trenéři dělí o svoje zkušenosti.

Po vánočních oslavách agiliťák vstupuje na váhu nikoli s myšlenkou, co na to řekne dvounohý partner či partnerka, ale jestli bude stačit mezi překážkami tomu čtyřnohému. Agiliťák pokukuje po reklamách na posilovny všeho druhu a začíná si rozplánovávat rekondiční program tak, aby se dostal do formy tak akorát se začátkem sezóny.

Se začátkem nového roku začne agiliťák snít o budoucnosti ještě více, než obvykle. Se zatajeným dechem prochází termínový kalendář, vypíše si všechny závody, o které by měl zájem až do konce léta. Pak se podívá na stav svého bankovního účtu a jeden nebo dva vyškrtne. Poté se zeptá své drahé lidské polovičky, a pokud ta je v pozici agipartnera jedničkář či pouhý začátečník, a nevytáhne okamžitě svoji podrobnou verzi trávení víkendů od nynějška až do data mistrovství republiky, agiliťák vesele ponechá svůj kalendář, jak je.

Přestože si agiliťák nepamatuje datum narození žádného ze svých dětí, data narození všech svých psů sype bez problémů s rukávu. Zatímco narozeniny mají jeho děti jednou do roka, staří svého psa musí psát na každou přihlášku.

S blížícími se plánovanými závody agiliťák s napětím sleduje zprávy v televizi i na internetu, aby znal aktuální stav silnic. Když pak přes noc napadne půl metru sněhu a agiliťák musí zůstat doma, rve si vlasy a závistivě kouká na videa týmů, které to měly na závody blíže a sněhová nadílka je ušetřila. Když unaví svého psa proháněním v závějích, doma si s teplým čajem sedne před videa z letních závodů a pomalu se zasní, jak tenhle rok konečně napraví všechny chyby a docvičí všechny nedostatky.

na zónu

Když se dlouho nechce dostavit jaro, dostaví se agiliťákovi abstinenční příznaky. Čím dál častěji ho začnou přepadat čím dál silnější touhy a přistihne se, jak si místo práce v mysli přehrává všechny svoje úspěchy a pečlivě vymýšlí, jak by šel jinak všechny sekvence, které ho kdy porazily. Hodnotí, která z metod na zónách je nejspolehlivější a jestli by ji nemohl psa naučit. Dívá se na parkury z domova i ze světa a hledá na nich, jak by vedl svého psa. Vyvádí z rovnováhy ostatní cestující na zastávce, když se zničeho nic začne točit na místě a polohlasem si pobrukovat "Hóóp... ssss, di tunel!" Vzhledem k jeho pokročilé závislosti mu ovšem udivené pohledy okolo stojících nijak nevadí a poté, co přečte už podruhé články v Psích sportech a Psovi příteli člověka, začne hledat tréninky v jízdárně nejen ve svém blízkém okolí, ale i daleko za humny. Částka utracená za cestu a trénink už pod vlivem absťáku nehraje žádnou roli. Pokud se ale agiliťák na trénink dostane, pouze ho to nabudí v jeho pokračování, protože malá dávka drogy už nemůže uspokojit agiliťákovu potřebu.

Když pak konečně přijde jaro a agiliťák se může vrátit na svůj cvičák, spadne mu kámen ze srdce. Když může jet po dlouhé době na první závody, málem by se radostí rozplakal a všude rozhlašuje, jak ho zimní přestávka mučila, čemuž kolegové agiliťáci souhlasně přizvukují. Když se pak agiliťák vrací ze závodů domů se samými diskvalifikacemi, ani ho nenapadne, že by měl být zklamaný. Mohla za ně pochopiltelně ta zimní pauza a teď už bude všechno jenom lepší.