Tak končí můj miniseriál o štěňatech a vlastně všech psech, kteří by se chtěli připravit na dráhu agiliťáka. Nebudu už mluvit o nácviku jednotlivých překážek. Jednak proto, že to je třeba pořešit s konkrétním trenérem na konkrétním cvičáku, a taky proto, že je neuvěřitelně mnoho různých metod, kterými se dá dojít ke stejnému výsledku. Jak se rozhodnete dělat zóny, jak budete chtít učit skákat, jakým způsobem budete dělat slalom, v tom vás mohou částečně inspirovat další články na mém webu. Chtěla jsem hlavně ukázat, že není třeba na psa spěchat, než začnete s překážkami, se dá dělat mnoho zajímavých, užitečných a zábavných věcí.
Jak si vybrat cvičák
To bohužel není tak jednoduché, jak by si člověk mohl přát. Samozřejmě, že každý bychom chtěli pro svého psa to nejlepší, ale často jsou kurzy na takových cvičácích obsazené a nemůžou přijímat další členy. Také se vám třeba nebude hodit dojíždění někam přes hodinu nebo si nebudete moci dovolit.
Když se budete chtít přihlásit na cvičák a začít s agility, ať už rekreačním nebo vrcholovým, doporučuji, abyste se přijeli nejdříve na nějakou hodinu podívat, aniž byste ještě sami cvičili. Jen na velmi málo cvičácích se setkáte s učením toho, co jsem ve článcích o přípravě štěňat popisovala, i když takové už naštěstí taky existují (zatím jsem slyšela o kavaletách a skokové gymnastice, ale nikdy jsem nezaregistrovala, že by se učila práce na zemi, což je pro mně jeden ze základních prvků). Některé cvičáky nemají překážky, s jejichž pomocí byste si mohli udělat třeba ze slalomu uličku, nebo nemají libovolně výškově nastavitelnou kladinu, ale přesto se svými metodami mohou dosahovat dobrých výsledků. Na většině cvičácích je příliš málo času a příliš mnoho psů, aby se dalo cvičit všechno shapingem, takže se psi přes překážky vodí na hračku nebo na pamlsek (v tom lepším případě, v horším se tahají na vodítku nebo za obojek).
Na cvičáku si všímejte hlavně toho, zda psy agility baví. Pak zřejmě instruktor dá na pozitivní metody a psi tak mají s překážkami vytvořenou příjemnou asociaci. To je mnohem důležitější, než když psovi například občas spadne tyčka nebo mine náběh do slalomu. Pokud ovšem většina psů chronicky skáče zóny nebo míjí překážky, instruktor zřejmě není moc důsledný. Pak záleží na vašich zkušenostech, zda si budete umět se svým psem poradit sami.
Nezapomeňte taky sledovat to, jak se cítí psovodi. Jestliže se smějí, vtipkují, pozorují se zájmem ty, kteří právě cvičí na překážkách, nebo se věnují svému psovi, pak je na cvičáku alespoň sranda, když už nic jiného. V přátelském, uvolněném prostředí se vám bude cvičit podstatně lépe, než když se vám náhodou něco nepodaří, budete muset cvik opakovat jednou nebo i víckrát a najednou budete cítit pohledy ostatních, jak zase strašně zdržujete. Každý občas narazí na problém a pokud to ostatní dokáží chápat, cvičí se lépe.
I když si najdete cvičiště, které vám bude vyhovovat, není na škodu občas vyrazit za humna, zajet na tábor nebo na seminář a vyzkoušet si i jiný styl. Nejde jen o jiné parkury, ale třeba i jiný přístup k tréninku, který vás může inspirovat a obohatit vaše vlastní metody. U nás na cvičáku například stavíme tři lidi a každý máme rozdílný styl. Já mám ráda prostorné vzdušné tratě, kde se pes může proběhnout a jsou v nich jen jeden nebo dva prvky, které bych si chtěla procvičit. Ségra zase dává překážky dost blízko sebe a staví si věci, které jsou pro ni výzvou, člověk se u jejích parkurů potí celou dobu, výjimkou jsou snad jen okamžiky, kdy pes zmizí v tunelu. Honza se zaměří na určitý prvek, který chce naučit až do naprosté dokonalosti a to málokdy bývá snadné. Všechny tři přístupy, stejně jako mnoho dalších, zlepšují naše běhání..
Co dělat na cvičáku, když zrovna nejste na řadě
Pokud nechodíte zrovna na individuálku, snadno se vám stane, že budete muset nějakou dobu čekat, než přijdete na řadu. Když jsem já začala chodit na cvičák, instruktorka po mně chtěla, aby pes ležel v klidu a odpočíval, když zrovna neběháme. S Cannym to šlo a rozhodně to je dobrý postup například v případě intenzivního cvičení, ale s Wayem jsem musela svoje postoje přehodnotit. Je pro něj naprosto nemožné být v klidu, pokud se někdo odvážil používat jeho překážky. Takže když nejsme na řadě, hraji si s ním, protahuji ho, procházím nebo cvičím dogdancing. Tímhle způsobem se mi kdysi podařilo naučit ho, že se má i na cvičáku soustředit na mě. Samozřejmě ho někdy nechám "odpočívat", protože se chci poučit sledováním běhů ostatních, ale protože je téměř neustále v pohotovosti, občas ukončím trénink i před stanoveným koncem lekce, protože ho nechci přetáhnout. Pokud na svém psovi uvidíte, že má dost, nebojte se mu dát přestávku. Kdyby musel běhat unavený, naučil by se, že i pomalejší tempo a ledabylé reakce jsou OK.