Agility od startu k cíli je český překlad anglického originálu Agility right from the start švédských autorek Eva Bertilsson a Emelie Johnson-Vegh, který vyšel 2010 v Sunshine Books. Překlad od Jany Duškové vydalo letos nakladatelství Plot, v češtině má knížka 527 stránek, je to tedy pěkná bichle, zejména proto, že téměř na každé stránce je alespoň jena fotografie. S Evou a Emelií jsem se potkala na Clicker Expu, kde jsem byla na jejich přednášce o zvyknutí psa na hlasité zvuky. Zmínku o tom najdete v článku ClickerExpo UK 2014 - každý konec je nový začátek. Stejný postup také popisují i v knize.

Když mluví autorky "od startu", tak to myslí doslova. Protože to jsou obě klikařky a TAG učitelky, tak vysvětlují principy, jak se zvířata obecně a psi zejména učí, jak to využít v tréninku, jak psa motivovat, jak ho naučit mít rád pamlsky i hračky, jak vést trénink tak, aby byl efektivní a pes i psovod z něj měli radost. Cítit se při tréninku dobře, to je vůbec pro autorky důležitější než získávání metálů. Zároveň to ale neznamená, že by se spokojili s takovým výkonem, který by zároveň nebyl co nejlepší, často mají mnohem větší nároky na provádění překážek, než by stačilo rozhodčímu. Zóna je správně provedená, jen když tam pes provede chování, které má naučené, jinak je špatně, byť by tam pes šlápnul.

Postupně se prokousají k učení jednotlivých překážek i vedení bez překážek a v jednoduchých sekvencích. Od vedení se moc očekávat nedá, autorky taky upozorňují, že možností je mnoho, popisují, že se řídí systémem vedení Grega Derretta, a ten byť není špatný, tak si myslím, že na dnešních parkurech je jen s obtížemi použitelný a spíš nevýhodný. Nicméně popisované zásady, kdy si člověk má pamatovat, co který pohyb a postavení těla psovoda říká psovi o dráze, to je všeobecně platné. Více využitelná je pasáž o učení překážek, od skokovek přes slalom a zónovky až po stůl. Každý postup je rozdělený do více kroků, někdy i více variant. Radu se sbíhanými zónami ale nečekejte.

Komentář kamarádky na Facebooku mě přivedl k zamyšlení, co je vlastně tím "cílem", který je v titulu knížky. Vzhledem k zásadám, ke kterým se autorky pořád dokola vrací, mi vyplývá, že cílem je pes, který se po parkuru pohybuje vesele a sebejistě, reaguje pozorně na povely psovoda a zároveň umí svou práci provádět samostatně. Psovod zase ví, jak se má po trati pohybovat efektivně, psa vést po dráze a odměňovat správné provedení, napravovat špatné. Jestliže chcete vědět nejen jak cvičit agility, ale i proč, tak knížka stojí za přečtení a zamyšlení.