O odložení jsem toho už napsala hodně, ale protože stále ještě dostávám dotazy, co se psem, který v tréninku stoprocentně zůstane a na závodech naopak stoprocentně uteče, rozhodla jsem se využít posledního týdne před začátkem semestru k sepsání článku, který by shrnul všechno, co jsem si o odložení kde přečetla a vyzkoušela, a co si myslím, že má smysl dělat.

Než bych začala psát o tom, jak odložení vylepšit, zkuste se zamyslet nad tím, jak se vlastně stalo, že se odložení zkazilo. Protože i když ho přeučíte, pokud neodstraníte příčiny, které ke špatnému odložení vedly, záhy skončíte přesně tam, kde jste začali. Položte si následující otázky:
- Kolikrát se pes zvedl z odložení bez povelu, a já pokračoval(a) v běhu?
- Kolikrát se pes zvedl z odložení bez povelu, a já ho vrátil(a) na start a pak pokračoval(a) v běhu?
- Kolikrát musím říct povel, aby pes zaujal startovní pozici/vrátil se do ní poté, co se zvedne?
- Je pro mě odložení dostatečně důležité, abych se na něj soustředil(a) stejně, jako na celý běh?
- Rozumí pes svému úkolu v odložení a baví ho stejně nebo skoro stejně jako všechno ostatní na parkuru?
- Těším se na okamžik, kdy odložím psa na startu a budu si moci dát náskok do parkuru, nebo jsem z celého procesu startu nervózní?

Jak si můžete všimnout, jen některé otázky se týkají toho, jak odložení rozumí pes, zatímco zbytek je závislý na tom, jaký má k odložení vztah psovod. Dokud vás bude odložení otravovat a stresovat, stejně na tom bude i pes. Naučit se věřit sobě a psovi je jedna ze základních podmínek úspěšného přeučení odložení na startu.

TIP 1: Rozbijte vzorec

Většina z nás zná pravidla, že něco přeučit je mnohonásobně obtížnější než něco nového rovnou naučit správně. Proto bych vám doporučila nesnažit se přeučit například odložení vleže, pokud jste tak psa odkládali, ale zvolit jinou startovací pozici. Jestliže jste už vyzkoušeli stoj, sed i leh, můžete zvolit něco ještě komplikovanějšího - Silvia Trkman na svém DVD uvádí příklad sedu s jednou přední packou zvednutou.

A nejen to, doporučila bych vám změnit kompletně rituál, jak jste měli ve zvyku chodit na start. Jestliže vám pes například chodil u nohy, naučte ho chodit mezi vašima nohama. Jestliže chodil na vodítku, nechte ho jít na volno. Má zažitý určitý zlozvyk a ten neodstartuje jen odložení do konkrétní pozice, nýbrž samotný příchod na start.

TIP 2: Extrémní trénink

Vím, že psovodi často prohlašují, že pes v tréninku chyby nikdy nedělá, tak nemají možnost mu odložení opravit a vysvětlit jinde, než na závodech. A já tomu věřím, ale zároveň se musím ptát "Jak opravdu extrémním podmínkám psa v tréninku vystavujete, ale upřímně?" Když pominu fakt, že pes se dokáže bez problémů naučit rozdíl mezi tréninkem a závody, tak na závodech existuje mnohonásobně větší počet rušivých podnětů než v tréninku. V tréninku se člověk klidně rozcvičí (dost často bohužel ne a jde rovnou se psem, který jen někde ležel), má prostor parkuru většinou volný, aby ho nikdo moc nerušil, když je někde chyba, tak si ji v klidu opraví, času je dost. Na závodech si psovod psa připravuje alespoň pět minut (správně by to mělo být déle, dost často to je bohužel méně), na start jde zástupem dalších psů, které jejich psovodi motivují pamlsky nebo hračkami, všude je hluk a pohyb, na startu člověk zápasí se sundáním obojku, nervózní, kdy na něj vypochodují pořadatelé nebo rozhodčí, že zdržuje... Pokud na to pes nebyl zvyklý, vy byste se divili, kdyby na chvíli zapomněl, že má sedět, a vystartoval dřív?

Všechny situace, se kterými se setkává na závodech, by měl zažít v tréninku a nejen to, v tréninku by je měl začít v mnohem extrémnější formě. Pokud máte pocit, že jste dost extrémní, zkusím vám navrhnout několik rušivek, které můžete vyzkoušet, a pokud pes všemi projde a vy nebudete mít fantazii na další, poproste o nápady nějakého hodně škodolibého kamaráda.
- odložte psa a dejte si náskok čtyři překážky do parkuru
- odložte psa a prolezte tunelem
- odložte psa a prokličkujte slalomem, zatímco budete nahlas volat "Připrav se, pozór!"
- jděte do parkuru zpomaleně a co dva kroky se zastavte, prudce se na psa ohlédněte a zase se pližte dál
- jděte do parkuru, zastavte se u další překážky, natáhněte k ní ruku, otočte se na psa a pak prudce kýchněte, až trhnete celým tělem
- odložte psa a jděte u parkuru, zatímco se v jeho těsné blízkosti bude hrát 1 - 10 psů s přetahovacími hračkami, pískacími, běhat za míčky letícími blízko i daleko, štěkat a chytat hozené buřty
- vytáhněte psa z klece/auta, dejte ho na vodítko, plným tryskem doběhněte k překážce, odložte ho a plným tryskem utíkejte do parkuru
- dejte dvě překážky vedle sebe, odložte před každou překážku jednoho psa, oba dva vyhecujte, a pak zavolejte jen jednoho (rozuměno druhý pes má vlastního psovoda)
- pětkrát psa odložte a pětkrát vyběhněte zároveň s uvolňovacím povelem, na pošesté psa odložte a vyběhněte bez povelu

TIP 3: Povel je příležitost na odměnu a okna příležitosti jsou krátká. (František Šusta)

Každý povel zazní jen jednou. Povel naučený přes odměny psovi říká, že pokud si lehne/stoupne/sedne, má šanci za to získat odměnu. Ale tu šanci nemá po neomezeně dlouhou dobu. Protože čím déle bych ho nechala lehat/stoupat/sedat si, a potom odešla do parkuru a odměnila bych ho startem, tím déle by mu to trvalo i příště. To samé platí pro opakování povelu, pokud se pes zvedne. Je mnohem efektivnější, když se člověk jen zastaví, a nechá psa, ať sám přijde na to, že by se měl do pozice vrátit, než když mu povel opakuje. Když je odpovědnost psa, aby si pamatoval, jakou pozici měl držet, je pravděpodobnější, že se na ni bude více soustředit. Když na sebe vezme odpovědnost psovod, pes ho klidně nechá a bude se soustředit na jiné věci - třeba na to, jak nejrychleji vystartovat. Pokud si pes sám na pozici nevzpomene a neopraví se, nečekám věčnost, nýbrž držím určitou lhůtu, která se liší podle toho, co má pes naučené, a pokud lhůta vyprší, odcházím s ním pryč.

POZOR - VAROVÁNÍ. Negativní trest ve formě odebrání příležitosti k odměně může být velmi účinný, ale pouze za předpokladu, že byl pes předtím mnohokrát odměněn za správné provedení a psovod si je velmi jistý, že pes rozumí tomu, co se od něj očekává. Všechny tresty mají většinou nepříznivé vedlejší účinky, které mohou být od ztráty důvěry v sebe nebo psovoda až k odporu ke cvičení. Člověk s nimi musí zacházet uvědoměle, a pokud by to vypadalo, že byl pes několikrát potrestán, aniž by to vedlo k zamýšlenému výsledku, je potřeba přehodnotit dosavadní strategii a zeptat se, jak to udělat, aby pochopil, co je správně, tedy jak ho odměnit za správné provedení. Příliš časté trestání také může vést k tomu, že místo startu bude pro psa natolik stresující, že bude odmítat zaujetí pozice nebo překonání první překážky. Tohle se mi stalo na jedněch závodech, takže jsem pak odložení zase o něco upravila. Pokud byl ale pes mnohokrát odměněn za správnou pozici, tak stačí párkrát ho po chybě odvést pryč, aby zjistil, že je potřeba soustředit se i před první překážkou. Ovšem musí to znát ještě před tím, než se zvedne na závodech, jinak není velká pravděpodobnost, že by si z ojedinělých trestů oddělených několika hodinami mohl vytvořit nějaký závěr. Proto je důležitý trénink v extrémních podmínkách, aby se i v tréninku nějaká ta chybka, která nebude odměněná, vyskytla.

TIP 4: Černobílá pravidla

Černobílá nejsou proto, aby platila speciálně pro borderky, ale protože se v nich pes bude nejlépe orientovat. Musíte si určit, jaká jsou kritéria výdrže v pozici, a musíte je dodržovat. Přiznám se, že jsem měla trochu přísnější kritéria pro Waye, který měl odložení několikrát přeučené, než mám teď pro Ayga. Way nesměl hnout ani packou, jinak jsem se zastavila a čekala, až ji vrátí, nebo jsem se vrátila a znovu ho posadila. Aygo se může trochu vrtět, ale vždycky čekám, až se uklidní, než dám uvolňovací povel. Jestli mě někdo přistihnete, že to pravidlo nedodržuji, dejte mi jednu za ucho. Zároveň to musí být taková kritéria, která jste schopni dodržet, takže obvykle to znamená odcházet od psa, zatímco ho po očku sleduji, abych viděla, že pohnul packou. A jakmile by udělal chybu, je potřeba na to zareagovat, jak na tréninku, tak na závodech. Kdyby by člověk zareagoval jinak, pes znejistí a začne zjišťovat, jaká pravidla tedy na závodech platí, což obvykle vede jen k dalším chybám.

TIP 5: Jednoznačné uvolňovací povely

Říkala jsem to a psala mnohokrát, ale jsem si jistá, že neuškodí to zopakovat. Základem pro výdrž v jakémkoli cviku je signál, který psovi řekne "teď je konec". Uvolňovací povel. Nejvýhodnější je vybrat si nějaké slovo, které člověk použije na startu nebo ukončení pozice na zóně. Je jedno, jestli to je obecné "pojď" nebo povel na další překážku, ale musíte být důslední v tom, aby to bylo skutečně to jediné, po čem může vyběhnout. Všechno ostatní se musí měnit, aby to pes nebral jako součást povelu. Je celkem jednoduchý způsob, jak si ověřit, jestli pes reaguje na slovní povel nebo na váš pohyb - nechte ho zaujmout pozici, sami se postavte a aniž byste se jakkoli pohnuli (a to včetně pohybu hlavy) řekněte uvolňovací povel. Zvedne se pes z pozice? Zkuste odložit psa a odcházet, řekněte uvolňovací povel, aniž byste mávli rukou nebo sebou trhli nebo se rozeběhli rychleji. Zvedne se pes na povel? Jestliže nebude na samotné povely reagovat, pravděpodobně jim nerozumí a reaguje místo toho na povely tělem. Naučte psa, že jen a pouze slovo znamená, že může vyběhnout.

Uvolňovací povel je nejen povel ke startu, ale zároveň je pro psa i odměnou (znamená, že může jít na překážky, na které se tolik těší). Jeho načasování je proto velmi důležité. Můžete ho dát jen ve chvíli, kdy je pes ve správné pozici, nikoliv když už se zvedá nebo dokonce běží – tím byste odměnili porušení pozice a odměněné věci se co? Odměněné věci se opakují častěji a častěji.

TIP 6: Předcházet nácviku chyb

Velmi důležitý tip. Nemá smysl nechat psa dělat příliš mnoho chyb, které nesmí být odměněné, protože pak se pes akorát dostává do stavu větší a větší frustrace - tresty psovi neřeknou, co je správně. Pokud tedy vím, že je pro něj určité prostředí v současné fázi přeučování příliš náročné a není velká pravděpodobnost, že by uspěl, nevystavuji jeho ani sebe (!) stresové situaci odložení. Ne každý chce kvůli přeučování odložení přerušit svou závodní kariéru a ani to není nutné, pokud dokážete naučit nějaké náhradní řešení, jakým jsou například letmé starty. Abych byla upřímná, po zhlédnutí starých Wayových videí mi letmé starty chybí, jsem přesvědčená, že v některých typech parkurů mohou být i výhodnější, protože jsou pes i psovod od začátku v pohybu. Pravda, nedá se s nimi vyřešit každá situace, ale to je osud, když jedu na závody s tím, že můj pes neumí slalom, tak si taky nestěžuji, že ho rozhodčí do parkuru zařadí. Tady je pár příkladů povedených letmých startů.

TIP 7: Přicházet na start se soustředěným psem

Na seminář o odložení jsem připravila video srovnání dvou příchodů na start, v tuto chvíli není až tak důležité, že jednou šlo o odložení a jednou o letmý start. Nejdřív se sami podívejte:

V prvním případě jde pes na start na volno a nepředbíhá, ale je vidět, že je myšlenkami někde jinde - už v duchu běhá po překážkách a já ho musím upozornit, že si má sednout a zkontrolovat ho, jestli poslechl. V druhém případě se soustředí na práci, kterou právě dělá, tedy chůzi u nohy, a stačí jeden povel, aby mě začal obíhat. Dobře ví, že ho čeká parkur, ale dává pozor na mě a reaguje na každý povel. Pokud má váš pes ve zvyku z odložení utíkat a zároveň vás na start na vodítku vláčí, do toho štěká, nebo ho nosíte zmítajícího se v náručí, zkuste najít jiný způsob, který by psa vedl k tomu, aby se na nějaký cvik soustředil ještě před tím, než dostane povel pro odložení. Nemusí to být nutně chůze u nohy, může to být slalom mezi vašima nohama, trpaslík, odložení na kraji parkuru a přivolání k noze před první překážku, vyskakování za rukou, přeskakování nohou, couvání... Kromě toho, že se pes bude připravovat mentálně, se tím hezky rozcvičí i fyzicky a vy zabijete dvě mouchy jednou ranou. Pokud namítnete, že jste rádi, že se pes na parkur těší a nechcete jeho nadšení tlumit, věřte mi, že ho netlumíte, jen ho vkládáte do kontrolovaných cviků, a to samé pak bude platit pro běh na parkuru.

TIP 8: Když pes udělá chybu...

Člověk chce v tréninku vidět nějaké chyby. Jednak mu to řekne, že pes se na překážky těší natolik, že na chvíli zapomene na odložení, druhak kromě toho, že psovi odměnami říká "tohle provedení je správně", potřebuje mu odepřením odměny říci "a tohle provedení už je špatně". Jak na ně ale reagovat?

Určitě ne tak, že by člověk donekonečna opakoval povel, ale také ne tak, že by psa seřval (viz TIP 3). Znáte svého psa nejlépe, zkuste odhadnout, jaký trest bude chápat jako trest, ale nebude ho provázet příliš vedlejších účinků. Když se mi pes pohne, jen se zastavím a narovnám. Tohle pravidlo zná z hry 3-2-1, kdy člověk vždy startuje z nakročení a vzpřímená pozice znamená, že pes udělal chybu a musí se srovnat, než se bude pokračovat. Pokud by se sám neopravil nebo by vyběhl, zavolám si ho a znovu odkládám na startu. Nijak ho slovně nepeskuji, nepřítomnost odměny stačí k tomu, aby neměl důvod chybu opakovat. Snažím se spíš vyhnout tomu, abych psa úplně odváděla pryč, zvláště, pokud má se startem spojených hodně negativních zážitků, což bývá v případě, kdy člověk psa na startu hodně trestá, ať už úmyslně nebo neúmyslně. Ale i to bych udělala, kdyby pes chyboval několikrát za sebou, protože by mi to řeklo, že je cvičení příliš obtížné a já musím vymyslet něco jiného. Třeba ho před odložením lépe mentálně připravit, nebo ho častěji odměňovat či ho odměnit za to, že se vzdálím jen jeden krok. Ideálně by ale člověk měl do odložení vložit tolik odměn ještě předtím, než si řekne o něco obtížného, například výdrž na závodech, že se pes dokáže na odložení soustředit a hned jedno odepření odměny ho trkne, že asi nebylo něco v pořádku.

Vždy si pamatujte, že tresty samy o sobě nejsou řešením. Jenom odměny řeknou psovi, co je dobře, a trest může mít smysl jen v případě, že byl pes mnohokrát (v řádu desítek až stovek případů, nikoli jednotek) odměněný za správné provedení. Pokud zkusíte trest několikrát, aniž by byl vidět návrat ke správnému provedení, nebo se pes dokonce zhorší, pak odložení nerozumí, nebo dokonce nechtěně chybu odměňujete, a musíte vymyslet takový postup a takovou odměnu, aby pes mohl uspět a pochopit. Jako u všeho ostatního se bez důslednosti neobejdete, ale pokud udržíte pravidla černobílá, pes je pochopí mnohem rychleji. Po posledním přeučování odložení, kdy jsem dodržovala všechny už zmíněné zásady (rozbila jsem vzorec, trénovala jsem extrémní situace, neopakovala jsem povely, držela jsem černobílá pravidla, hlídala si uvolňovací povely, předcházela jsem nácviku chyb a přicházela jsem na start se soustředěným psem) se mi nikdy nestalo, že by mi ze startu utekl. Ještě je k tomu ale podstatný jeden tip.

TIP 9: Věřte, že to je možné

Problémy s odložením nemají psi, mají ho psovodi. Když s někým diskutuji na téma útěky ze startu, dost často slyším:
"Už jak tam jdu, se bojím, že se zvedne."
"Je mi trapně, že to musím opravit a zdržuji."
"Když to půjdu jako trénink, tam vím, že určitě zůstane, ale když budu chtít vystartovat, tak uteče."
"Vím, že určitě nezůstane."

Když budete psa odkládat s tím, že určitě nezůstane, přečte vám myšlenky a skutečně nezůstane. Ne proto, že je škodolibý, ale protože chce dělat to, co vám na očích vidí. Nechápe, že vy čekáte něco, co si nepřejete. Dokud se budete u odložení trápit, bude odložení trápit vás. Všechna výše uvedená doporučení sice pomohou vašemu psovi pochopit pravidla pro starty z odložení, ale především jsou určená k tomu, aby psovod uvěřil, že jeho pes dokáže zůstat a vystartovat až na povel. Pokud vymyslíte takové extrémní podmínky, že proti nim závody budou vypadat směšně jednoduché, přeci není jediný důvod, proč by tam pes nezůstával? Když budete vědět, že pes se po vašem zastavení hned vrátí do správné pozice, pak to není na závodech žádné velké zdržení. Když si nebudete jisti, jestli pes zůstane, když je spěch a vy nechcete být pod tlakem, máte naučený letmý start, který se dá použít místo odložení.

Nejen pes potřebuje postupovat po malých krůčkách a získávat sebedůvěru na základě úspěchu. Když jsem poprvé přeučovala odložení a začala ho na závodech používat s tím, že musí zůstat, protože já musím složit tu zkoušku nebo splnit kvalifikační běh, tak někdy zůstal a někdy ne a skončilo to právě tím, že mi oběhl první překážku. Začala jsem potom odložení dělat, jenom když jsem chtěla. Nebyl to třeba běh, na kterém mi tolik záleželo, nebo se mi už zdál unavený, nebo jsem prostě z tréninku měla pocit, že by to mohl zvládnout. I když jsem byla připravená chybu opravit, nemyslela jsem na to, že se zvedne, ale že zůstane. I já jsem přeřadila na tréninkového autopilota, nikoliv na autopilota stresaře. Dávala jsem si náskok jen pár kroků a postupně jsem vzdálenost zvyšovala. A každý krok navíc byl pro mě větší úspěch, než kdybychom vyhráli celý běh. Až jsem uvěřila, že to je opravdu možné, že i můj devítiletý pes, který skoro celý život utíkal ze startů, může před první překážkou čekat na povel.

Nepředstavujte si, že pes zase vstane. Představujte si, jak bude skvělé, až na místě zůstane. Tady jsou videa z posledních závodů Wayovy kariéry, kde jsem si troufla něco, co minimálně rok ne - dvě odložení ve dvou bězích po sobě. Nehnul ani packou.

TIP 10: Když už jednou odložení přeučíte, tak ho znovu nezkažte!

Přeučovat něco jednou je dost těžké. Přeučovat něco dvakrát... Nastavte pravidla pro odložení, vysvětlete je psovi pomocí odměn, a pravidla pak bez výjimky dodržujte. Vyhněte se zbytečným chybám a vyhnete se tak stresu, které vyvolávají. Na tréninku se chovejte stejně, jako na závodech - stejně choďte na start, stejně sundávejte vodítko, stejně běhejte bez pamlsků a hraček, stejně reagujte na chyby. A hlavně se soustřeďte na to, aby se odložení stalo rovnocennou součástí parkuru, stejně odměňovanou a stejně váženou, jako náběh do slalomu nebo zóna na kladině. A dejte psovi najevo, jakou máte radost, že se dokáže v odložení udržet.